Surreálná

Spáry v chodníku. Škvíry mezi světy. Kráčet musíš opatrně, abys nešlápl na proužek, který do tohto světa nepatří. Odnesl by část tebe, a zůstal bys proděravělý a nezhojen už napořád. Jak to, že se nikdo jiný nebojí? Divoce, divoce hvízdá vichr, který nikdo jiný neslyší, jdeš mlhou, která každému krom tebe průhledná. Střípky neskutečna, spolknutá slova, zkamenělé vteřiny. Ohrožení. Hvězdy příliš blízko, dýchají ti téměř za límec, země pod nohama v nedohledné hloubce. A pověz, komu tohle všechno můžeš říct? Kdo tě ochrání? Zdi prostupné jak rozteklé máslo, závrať z moci proudící kolem, tělo ochromené vědomím bezmoci. Kůže naruby. Magie.