DMD č. 20. pro 20. 4. 2020. Téma: Magické proužky

Tapíří juniorská plavecká reprezentace řeší nevídaný incident. Mezi sportovce se vloudil mladý divočák a několik měsíců s nimi trénoval, aniž by to kdokoliv odhalil.

„Plavec byl talentovaný, přesto dával přednost rochnění v brouzdališti. Kolegové z družstva se mu navíc posmívali pro netypicky malý nos,“ vypráví trenér týmu. „Pruhování měl ale ukázkové, takže nebyl důvod k pochybnostem.“

Pravda se provalila ve chvíli, kdy se na trénink přišel podívat plavcův otec a všechny zaujal svými kly.

Ze strany prasečího sportovce nejspíš nešlo o zlý úmysl ani pokus o podvod. Spekuluje se, že se spíše jen vnitřně cítil být příslušníkem jiného živočišného druhu.

Bytem se line příjemná vůně.

Honza se celý den tešil domů. Dneska měl totiž narozeniny a to pro něj jeho milovaná Evička vždy připraví jeho neho nejloblíbenější pochoutku - slaninové proužky.

Honza vstupuje do dveří a hned s prvním nádechem cítí, že je něco jinak. Ve vzuchu bylo cítít něco smaženého, ale nebyla to úplně slanina.

Evička ho přivítala polibkem v jídelně. Zaznamenala Honzovu nejistotu.

"Tentokrát mám pro tebe něco speciálního - tentokrát mám pro Tebe tofu. Ale neboj, je speciální, s příchutí slaniny."

Honza nevěřícně ochutnal.

Bylo to úplně magické.

Honza od té doby každé narozeniny chtěl jen a pouze tofu.

„Uhuhúúú! Jsem tady!“ upozornil na sebe Kocour, když tanečním krokem vstoupil do kokpitu. „Mrkejte na můj novej oblek! Neni ten tygří vzor kouzelnej?“
„Tvůj nový oblek nikoho nezajímá, ty pruhovaná nádhero s mozkem velikosti mravenčího bobku,“ přerušil ho Rimmer. „Potřebujeme druhého pilota. Jestli odtud co nejrychleji nevymanévrujeme, tak nás vtáhne támhleta černá díra."
„Černá? Kde to žiješ, ty předpotopní strašáku? Letos frčí výrazný barvy!“
„Koukej si sednout za knipl, Kocoure,“ vložil se do věci Lister. „Jestli nás to vcucne, tak skončíme slisovaný jak plechovky od ležáku."
„Do kostky?!“ vyděsil se Kocour a hned obsadil své místo. „Loňskej vzor nemůžeme riskovat!“

Myslela, že už si zvykla. Že se zatvrdila. Rány plné červů, hnijící pahýly, nic ji nemůže zaskočit. A přece.
Šéfarc sundá tomu novému z hlavy obvazy.
Muž bez tváře. Místo obličeje změť masa a kostí, a zoufalé, napůl šílené oči.

Při vizitě udrží klidnou tvář. Pak už ne. Zalyká se křečí vzlyků.

Když se konečně uklidní, šéfarc jí podá skleničku: "Žije, to je hlavní."
Ucítí alkohol, ale pije. Málem ji to zadusí. "Lépe kdyby nežil."

Šéfarz jí útěšně poplácá po rameni: "Stále má naději."

"Leda na zázrak."

"Někteří kolegové umí i zázraky. Třeba vyrobit nový obličej. Z proužků kůže pacienta."

"Mami, mami, mami!"
Kouzelná formulka, stokrát opakovaná, proráží hladinu lidské důstojnosti a ona má chuť se rozječet. Jen před malou chvilkou ho uložila ke spaní.
"Mami, mami, já chci číst!"
Samozřejmě. Půjde.
Nenávidí tlusté medvědy, nenávidí nemoudré zbytečné sovy, nenávidí hloupé, tupě zírající králíky ani depresivní osly (ona sama je depresivní osel!).
Rytmické pohyby - postel, kniha, celou noc dokolečka totéž.

****

"A pak Tygr, který si pořád nedal pokoj a stále něco dělal, něčím se zabýval, neposeděl, obeskákal ze samé radosti palouk na svém proužkovaném ocase."

"Mami?"
Poprvé za rok soustavného čtení jí přeruší.
"Mami? Tygr je jako já."
Rozpláče se.

Nosíme roušky,
někdo bílé, někdo s proužky.
Roušky nosíme,
trošku se dusíme,
na ústech roušky,
pod očima kroužky.

Unavení, bez energie,
jak se v karanténě žije?
Mnoho lidí roušky šije.
Někdo bílé, někdo s proužky,
všichni mají krásné roušky.

A za chvíli bez dechu
hltáme kyslík plnými doušky,
když na chvíli ve spěchu
troufneme si sundat roušky.

I když jsou krásné, s barevnými proužky.

Nemáme vzduchu dost,
šijeme pro radost.
Šijeme z nudy, roušky s proužky
a hltáme plnými doušky
v těch vzácných chvílích
bez roušky.

Látkové proužky, pruhované roušky,
jsou všude a pod očima kroužky

Nedýcháme.
Vidíme jen proužky.

"So it's a bridge."

Thor waved a hand, blinking up at the clear sky. "It's..." he frowned. "You wouldn't understand.

Tony chewed the blade of grass in his teeth. "Try me."

"How much do you know about the mathematics of curved-space structures?"

"Enough."

"It's all about the... manifolds of nontrivial topology."

Tony sighed. Thor was drunk out of his mind, but he had centuries of knowledge locked in that mind.

"...so then... the regions contains a quasi... permanent intrathingy. Universe."

"And that looks like a rainbow."

"Stripes," Thor agreed.

"The Bifrost is magic stripes." Tony sighed.

"That's what I said."

„Jé, to je pěknej klacík! Tos celý vyřezal? Musela to bejt práce!“
Thurgon Mocný popuzeně vzhlédl od magické hole, kterou právě opatřoval ozobnými astrálními pásy, aby přilákal nějakého džina a donutil ho splnit mu to nejhlavnější přání.
„Jo, Maruško,“ zavrčel Pepík a výhružně pozdvihl rybičku. „A ještě to není hotový, tak mi dej pokoj, nebo to zkazím.“ Chvíli poté, co se dívenka s fňukáním vzdálila, mrsknul Pepík klacek otráveně do křoví a šel domů. Celý kouzlo bylo v čudu.

Když o deset let později Josef házel kytku do koše před kinem, napadlo ho, že kouzlo fungovalo, ale bohužel příliš brzo.

"Už jseš hotová?" volala na ní mamka.

"Jasný, už jdu!" křikla z pokoje, než vyšla do předsíně.

"Ale to ne. Okamžitě si jdi převlíknout ponožky! Máš vystoupení, nemůžeš jít v proužkách, vem si něco decentního!"

S povzdechem se šla převlíct, brumlajíc si pod fousy celou cestu autem.

Vystoupení bylo propadák, ale aspoň hlavně že vypadala slušně. Prý to vyjde jindy! Jako doposud!

Jenže.

Doposud měla vždycky na sobě své proužkované ponožky! Proč to ta mamka nechápe! I kdyby mělo jít jen o její pocit, byly magické a nosily jí štěstí.

Štěstěna dává magii tomu hravému, co přináší do života radost.

Thésea udeřil při vstupu do Mlokova "domu" do nosu děsivý zápach. Bylo normální, že obydlí bylo prosyceno nejrůznějšími pachy všemožných a nemožných tvorů i (jak by řekla většina lidí) netvorů. Tento zápach však byl nový a ... strašný.

"Mloku?"

"Tady!" ozvalo se zpoza závěsu. Théseus tam našel nejen Mloka, ale také původce zápachu - středně malé černé zvíře s dlouhým ocasem a bílými pruhy na hřbetě.

"Co to je?"

"Nový tvor, mám ho od jednoho cestovatele. Pochází z Ameriky. Vidíš ty pruhy na hřbetě? Z chlupů lze uplést zesvětlovací závěsy a také z něj lze..."

"Mloku, tohle je skunk."

"Ne, není!"

"Mloku..."