Výměna stoprvní

Byla bouře za soumraku. Měkký písek se poddával pod nohama. Vlasy unášeny vzdechy posledních minut. Vlny vzdouvajíc se šlehaly pobřeží. Byla i světlo majáku, které zasvítilo a zhaslo.

Oči auta vrhaly matný pruh světla. Musel odjet. Věděl, že se nevrátí.

Byl déšť pozdního léta. Nechávaly za sebou stopy, které odnášel příliv. Oči zmítány paletou loučení. Pěna se jako tříšť lámala na tisíc kapek studících na tvářích. Byl i měsíc, který z úplňku přešel v nov.

Auto čeká. Měl by už odjet. Snad se nevrátí. Bylo to jen poblouznění smyslů.

Akt druhý, výměna masek. On je za věrného, ona za smutnou.