DMD č. 23. pro 23. 4. 2020. Téma: Masky

"To jsem zvědavej," prohodil námořník Kleinschmidt ke svému kolegovi.
"Je čerstvě po škole. Študent starýho Richtera, a pamatuješ si, jak je vostrej?"
"Jo," povzdychl si námořník a vyrazil novému veliteli v ústrety.

"Pane korvetní kapitáne, hlásí se námořník Kleinschmidt, Ingo, palubní stráž!"
"Námořník Hahn, Ludwig, pane!" ostře zasalutoval i druhý muž.
"Pohov, pánové. Jsem korvetní kapitán Hartmann, čerstvě po škole a ano, skutečně mne školil starej Richter."
Maska suverenity spadla tak prudce, že málem zazvonily na palubě. Erich se usmál, ještě že ho Richter seznámil s posádkou předem.
"Prý vám dvěma nic neunikne," dodal kapitán. "Skvělá věc na noční hlídky."

Měsíc seděla doma. Jako králík v kleci. Věděla, že nemůže být nemocná, i kdyby chtěla, protože nikam nechodí. Dokonce ani na ten blbej nákup. Jen se psem okolo baráku. Jednoho dne přišel táta s návrhem. ,,V sobotu bych asi jel na otočku na chalupu. Posekat trávník, pustit už vodu, vyčistit kamna... Chceš jet taky?" Souhlasila okamžitě. Venkov! Příroda! Svoboda!

Večer na instagram přidala pár fotek. Dlouho se necítila tak uvolněná. Bez stresu.

Na fotky ji zareagovala kamarádka. Znala ji od vidění, fajn ženská...

,,Děláš si srandu??? Je karanténa, zákaz cestovat! Tohle je na udání! Promořený Pražák nás tu bude ohrožovat?!?"

Organizátoři hadího atletického mistrovství řeší pokus o podvod.

Jedna z užovek si nechala namalovat na záda klikatou čáru a přihlásila se do kategorie zmijí.
Kresba na hřbetě byla dokonalá, a tak podvodnici prozradil až netypický tvar zorniček. Nejdříve kvůli němu byla obviněna z dopingu, toto podezření se však nepotvrdilo.
K podvodu se nakonec přiznala sama. V hadím desetiboji, jehož součástí je kromě překážkového plazení i vytrvalostní škrcení míčů, by mezi zmijemi excelovala.

Nejedná se o první takový případ. Například v loňském roce se pokusil do ovčího volejbalového týmu proniknout vlk oblečený ve vlněném kabátě. Jeho motivace však byla zcela odlišná.

Předstíral, že je nemocný.
Na otcův dotaz požádal, aby o něj pečovala.
Předstírala, že nevidí, jak se na ni dívá.
K jejím protestům byl hluchý. Jeho útoku se neubránila.
Předstíral, že o ni nikdy neměl zájem, když ji vzápětí vyhnal.
Její slzy, které otec ignoroval, uviděl bratr.
Předstírali, že královské domácnosti se zákon netýká.
Za tvrdým pohledem se pomalu skládal plán na odplatu.
Předstíral, že ho chce uctít jako ostatní prince.
Poručil, aby ho zabili, sotva se během slavnosti opije.
Předstíral, že se o všechny své syny zajímá stejně.
Vrahovi odpustil, sotva skončilo období truchlení.
Předstírali, že se nic nestalo.

Tradiční školní karneval.
V dívčí sekci běžná přehlídka pohádkových postav, převážně víl a princezen. Pokud je rodič obzvláště vynalézavý, objeví se kočka, Červená Karkulka nebo čarodějka.
Dobrá, byla tu jedna, co se přestrojila za krabici od cornflaků, ale ta byla z všeobecně známé podivné rodiny. A protože ty cornflaky ze svého okénka opravdu vydávala, vyhrála cenu diváků.

Ovšem Ithunn Snapeová se jako obvykle vymyká všem očekáváním. Ne, nenechte se mýlit, měli jsme tu už všemožná zvířátka, ale netopýr? Nemyslím kluk v kostýmu Batmana, ale holčička jako opravdový netopýr?
Chodí po sále se zavřenýma očima, a věřte nebo ne, fakticky echolokuje.

První Lauru stvořila Billova sestřenice. Podívala se na něj a oznámila: „Ty bys byl vlastně dost hezká holka. V drag show si vyděláš víc než v nějakym striptýzu pro teplouše.“
Druhou Lauru stvořily peníze. Uhlazenější a lépe oblékaná; konečně si pořídila paruku z pravých vlasů. Stala se skutečným chameleonem.
Třetí Lauru stvořilo Las Vegas. Podnikavá dívka, která se nebála ukazovat kůži, říkat si o odměnu a koketovat naprosto s kýmkoliv.
Čtvrtou Lauru stvořil Pán z Prahy. Byla exotickým hostem ve starobylém městě, štědře placená a rozmazlovaná. Ukonejšená, až téměř lhostejná k pozvolnému utahování šroubů.
Možná nastal čas na další změnu.

Ministerstvo zdravotnictví České republiky v dnešní tiskové zprávě aktualizovalo doporučení ohledně dezinfekce bavlněných roušek, které je prý vhodné vyvářet spíše v oleji než ve vodě. Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha má použití oleje hned několik výhod. Zaprvé jeho vyšší teplota varu zajistí efektivnější likvidaci bakterií a virů, zadruhé promaštěná rouška poslouží jako výborná pleťová maska. „Benefity tohoto řešení se skutečně synergicky umocňují. Je to skvělý příklad toho, jak vláda dokáže nacházet pozitiva i za současné pandemické situace. Dermatologové jásají,“ komentuje Vojtěch a doplňuje: „Vhodné jsou všechny typy potravinářských olejů, ale díky vysokému bodu přepálení a příznivé ceně doporučujeme olej řepkový.“

Smrákalo se, když se na samé hranici území zabezpečeného proti přemisťování objevili spiklenci. Bratři Prewettovi, manželé Longbottomovi, Marlene McKinnonová a Dorcas Meadowsová. Pesimisticky sebevražedný oddíl, optimisticky zachránci svobody.
„Takže ještě jednou,“ zahájí bez okolků Fabian. „Alice, Franku, vy odlákáte ochranku na severní straně. Dostaňte je z cesty, ideálně ať vás nevidí.“
„Zkusíme je vyřídit tiše.“
„Dobře. Na východní straně hlídkují naši, takže tudy projdeme dovnitř.“
„Marlene a Dorcas,“ naváže Gideon, „budete nám krýt záda. Kdyby nás chytili nebo zabili, vezmete roha. Jasný?“
„Procházeli jsme to asi padesátkrát, takže jo. Můžeme?“
„Můžeme.“
Všech šest si nasadí masky, vstoupí na Raddleův pozemek.

V půli cesty k Láskorádovým si vzpomněl, že doma nechal zlatonku, kterou mu daroval bratr. Musel se pro ni vrátit.

Téměř u domu uslyšel své jméno.
„Chápu, že prožíváš krizi, ale nevybíjej si vztek na Arthurovi,“ promlouvala Cedrella do duše prostřednímu synovi.
„Tak nemá otravovat!“
„Moc se na tebe těšil. Vzpomeň si, jak ses nemohl dočkat Septima.“
Biliius něco nesrozumitelně odsekl.
„Nebuď drzý!“ krotila ho matka. „To, že tě zradila tvá milá s nejlepším kamarádem, není naše vina, ale jejich. Příště už se nenecháš oblbnout falešnými maskami.“

Arthur dál neposlouchal, jen uvažoval, vezmou ho do Bradavic, když nemá žádnou masku?

Noc hoří touhou, i královna hoří.

Černá, zlatem vykládaná maska, se zevnitř leskne potem.

Stéká dírami ve dřevě, připomíná slzy, zlatý vosk.

Tvář se roztéká horečnatým tancem, křikem, smíchem, radostí.

Její tanečník, maska temně modrá se stříbrným lemováním.

Mávne rukávem a vyletí kosti. Mávne druhým rukávem a vylije se víno.

Kouzlo poslední noci.

****

Noc hoří smrtí, královna páchne.

Když maska spadne, odhalí roztékající se tvář.

Zlatý vosk, nalitý do ran pálí jako hříchy předchozí noci.

Její společník obličej skrývá černou, pokojem voní tymián, myrta, hřebíček, šalvěj.

Špičatý zobák probodne tělo, otevře vřed, vyvalí se hnis.

Danse macarbre, zůstala jen smrt.

Čas strávený v izolaci se pomalu chýlil ke konci. Vyplnili ho velkým množstvím mlčení, meditací a partií šachů. Kirk měl ale pocit, že mezi nimi vzniklo určité napojení, které sdílejí lidé sobě navzájem hodně blízcí.
Mlčení ne vždy znamenalo, že si nemají co říct. Nemuseli používat slova.
Možná za to mohla vulkáncova mysl k telepatii uzpůsobená, ale i to představovalo jistý průnik.
Za masku neexistujících emocí.
„Těšíte se na svou konzoli, Spocku?“ zeptal se ho nenuceně několik večerů před koncem.
„Ano, prodlévání bez práce mi způsobuje nedostatečný stimul,“ odpověděl Spock. „Nicméně klid a mír vaší společnosti… zcela jistě budu postrádat.“

Jedno se těm bylinám musí přiznat - město díky nim smrdí o trochu míň. Alison od Černého vola stačila za městem nasbírat nejsilnější směs, než ji to sklátilo taky. (Nesnáším říkat, že jsem něco říkal, ale vysvětlujte těm hlupákům slovo karanténa...)
Ulice jsou skoro prázdné. Sběrači se svou páchnoucí, odkapávající károu jezdí před svítáním. Rozeženou krysy a posbírají těla. Nebezpečná práce. Jediné krysí kousnutí a jste na marách. Nemají jiné ochrany než usmolený hadr přes ústa.
Už je znám všechny jménem. A oni znají mě. Vidí mě rádi. Maska s dlouhý zobanem znamená pro někoho naději.
Jedno jediné, malé, roztřesené MOŽNÁ.

Falstaff naříká nad osudem.
Vstupuje Venuše. Pravda, není už tak mladá, jak byste od bohyně lásky čekali, ale bohyním (a královnám) se na roky neohlížíme. Zvlášť když jsou z tudorovské linie a umí se solidně naštvat.
Falstaff pokleká, líbá své patronce* ruku a vychvaluje její krásu.
Venuše pokyne a na scénu vstupuje bohatá windsorská vdova, dosud Falstaffem opomíjená.
Falstaff se vyptává na její aktiva a poskytovanou stravu. Venuše protáčí oči. Láska nebude, ale šťastný konec ano.

* jeho patronem by měl být spíš Bakchus, ale vem to ďas. Královna ho chtěla zamilovaného, tak ať se o ten žok sherry postará sama.

Captain Calamaro of the submarine Pánico was enjoying his nap on the top of the vessel's command tower when the telephone rang.
"Admiral Marinero here. Pedro, can you explain to me why you requisitioned a third shipment of gas mask filters this month? There is no war or emergency. How do you go through so many?"
"You see, sir, it's Ensign Cerdogrande. When he eats beans, it's a disaster. Last time, Lieutenant Espadarte had to be hospitalised, he didn't put his mask on fast enough."
"Say, Pedro, has it ever occurred to you to have him transferred off the boat?"
"..."

Když konečně dorazili po dlouhé plavbě do Tezárie, první co uviděli, byl průvod masek. Každoroční průvod všemožných více či méně zdařilých postav končil v přístavu. Risa byla fascinovaná tím barevným rejem a přemýšlela, kdo všechno se za maskou skrývá.

Bylo tak jednoduché být skrytý. Člověk netušil, zda se tam skrývá muž nebo žena, mladý nebo starý. Přišlo ji, že možná sama, i když nemá na sobě kostým, nasazuje na svou tvář masku té, kterou chce být. Možná zbytečně bojuje proti ostatním, když by stačilo pokorně poslechnout radu a snažit se najít dohodu. Možná je čas přijmout to, co musí přijít.