Svítání v nedohlednu

Hůůů, hůůů.

Škrnk.

Haůůůůůůůůůůůůůůůů.

Temný noční les. Již tři hodiny ležím zahrabaný v bahně. Instrukce zněly jasně, dosáhnout kóty 211, počkat na posily a vydržet.

Na začátku cesty jsme ve skupině čtyři. Jenže cestou dostali nejříve Jindru. A pak i Ondru s Tomášem. Na kótu jsem dorazil sám až za tmy.

Jako správný pes tu ležím zakopaný, jen s myšlenkami a bahnem.

Najednou slyším zvuky.

To nezní jako naši.

Nepřítel!

Vrhám po nich vše co mám, ale stejně cítím ránu v zádech.

Je to tu, touto ranou končí má služba.

Odcházím za svými kamarády.

Zpátky na objekt na vyhodnocení bojovky.