DMD Bonus č. 7 pro 26. 4. 2020.

The Pánico was a hundred feet below the surface, on the way to Nares Plain for an exercise, when the order arrived.
"Captain, we have a telegraph."
Eduardo Calamaro, the commanding officer of the submarine, took the strip of paper. He paled and his eyes threatened to pop out.
"With all due respect, did anyone tell our beloved Presidente how babies are made?" He passed the paper to the XO, who began reading loud.
"To help our declining birth rate, all members of the military are to engage in coitus every day, effective immediately."
"I'm down," piped up one ensign.

Kolečka invalidního vozíku skřípěla. Ten zvuk se nesl prázdnou nemocniční chodbou.
Nevadil jí. Vlastně už si na něj zvykla.
Už skoro týden jezdila na rehabilitace sama. Bylo to sice jen jedno patro výtahem, ale ještě před měsícem by to nezvládla. Učila se tady radovat z každého pokroku.

,,Mám z vás radost," usmál se fyzioterapeut, když se usadila zpět na vozík, vyčerpaná z těch pár kroků. ,,Vaše tělo sice prošlo takovou rozsáhlou rekonstrukcí, ale krásně se regeneruje. Nebojte. Umíme tady zázraky."
,,Škoda, že neumíte taky vymazat paměť," pousmála se.

Stále to měla před očima. Motorka, vyděšený kůň, úprk, pád na silnici...

Řecko je na tom dnes dobře. Turismus přináší blahobyt a prosperitu. Žádné epidemie hrůzostrašných nemocí, žádný hladomor, války taky nic moc, pohodička. Ani bohů už se nebojí, protože Ježíš to celý zmákne sám. Dlouhověkost vládne.

Jsou tu však tací, kteří z jistých osobních důvodů pěkně brblají.

Ale Řek je šikovný a umí si poradit.

***

"A proč se to tu jmenuje U Zakopaného psa?" táže se zvědavě host.

"Protože pojmenovat to U Useknuté hlavy, tak mi sem přece nikdo nepoleze", rozumuje bledý hospodský, taktéž Hádes, máchne mlžnou sekerou a host se kácí k zemi.

"Haf," ozve se zpod podlahy souhlasně trojhlasně.

Flash se s pýchou rozhlédl po Watchtower. Rekonstrukce se mu vážně povedla a věděl, že zbytek Ligy jeho snahu ocení.

Když se jeho kolegové transportovali dovnitř, Flash se k nim se širokým úsměvem otočil.

A sledoval, jak jim kolektivně spadla brada.

"Cos to probůh udělal?" Green Arrow prolomil ticho.

"Dnes je Valentýn... Překvapení!" prohlásil Flash a pak jen bezmocně přihlížel, jak Batman k němu směřuje vražedný pohled...

Nikdy ho však nedokončil. Superman pokrčil rameny a Lize spadly brady podruhé, když Batmana políbil. "Proč ne..." pronesl Superman, když se odtáhl. "Hezký Valentýn, lásko."

"Oba vás zabiju," zavrčel Batman.

"Taky tě miluju."

Včera ráno, mám to pravda trochu v mlze (baba se rozhodla v rámci prevence rozstřikovat moji vodku po chaloupce v podobě aerosolu, což způsobilo nádhernou třpytivou mlhu a následně epesní kocovinu), se ozvalo odporně vesele znějící zaklepání.
Dveře zaskřípěly a do hlavy se mi zaryl obří hřebík:
"Ferda Mravenec, práce všeho druhu!"
"Sauron, dveřník. He?" zaznělo ochraptěle v odpověď.
"No, říkal jsem si... Rozumějte, jdu kolem a koukám, chata z perníku, to není zrovna ideální materiál na stavbu, že-"
Z kouta se vypotácela baba s lopatou a zamířila ke dveřím.
Nevím, co bylo dál, nastříkal jsem si vodku do očí.

Kamaráde!

Velké novinky – máme novou spolubydlící. Je jí pět let, je tvrdohlavá a pěstuje si závislost na šlehačce. S Norou si dobře rozumějí. Mě bere na milost, i když kvůli ní dělám všechno možné: chodím s ní do parku, sháním jí potravu (bojím se, že bude vyrůstat na hospodské stravě, asi našetříme na kuchařku), dokonce mi někdy dovolí, abych jí četl. Víš, že Lině můžu číst jen málokdy, takže jsem za to rád. Tu naši mademoiselle ovšem zřejmě nudím. Vždycky usne.

Slyšel jsem, že se chystáš na Moravu. Rád bych tě zase jednou viděl.

Tvůj Alexandr,
otec práce všeho druhu

Nejlépe utajeným tajemstvím nacistického Německa byla skutečnost, že se jim skutečně podařilo vyslat expedici do vesmíru. Nepostavili ovšem základnu na Měsíci, ale vyslali expedici vesmírných Arijců v generační lodi, aby osídlili další hvězdnou soustavu.

Tvůrci projektu do něj vložili to nejlepší z nacistické techniky a vědy, použili ty nejmodernější vědecké teorie. Právě to se stalo projektu na ovládnutí vesmíru Árijci osudným.

Dle eugenických poznatků byl v každé generaci vybrán nejvhodnější muž jako jediný otec, aby bylo potomstvo silné a početné.

Není divu, že po 20 generacích skončila výprava v nitru hvězdy. Nikdo z osazenstva už neuměl ani mluvit, ani počítat.

Uprostřed dvora stálo pódium, na kterém byla impozantní dřevěná konstrukce s ocelovým ostřím ve svém vrcholu. Šumař částečně nevnímal. Jako ve snu ho věznitelé táhli na pódium. Jeho snahy o bránění se přicházely po předchozích hodinách vniveč. Připoutali ho do pokleku s hlavou dopředu. Nad hlavou se mu lesklo ostří a on už věděl, co bude následovat. Vždy doufal, že když už bude muset zemřít, bude to s přáteli v bitvě. Ne takto potupně bez jediného známého a ještě z neznámého důvodu. Zanedlouho přišli dva kati v rudých maskách. Chvíle příprav, pár slov, kterým nerozuměl, a ostří sjelo bleskově dolů.

Koncert skončil, lid stále naživu
rozlehlá pláň se proměnila v bažinu
bahno mísí se s rozlitým pivem
kapela odešla, na měsíc vyjem
brouzdáme tou zkázou kolem
zvedáme nohy vysoko, jako když jdem polem
támhle někdo trávu hulí
tady opilý týpek bulí
holt ani jeden neměl silnou vůli
zdá se, že jen hudba je to, co sem vnáší kus kultury
když oblíbená kapela utichne a všichni se rozejdou
těším se až zas takové večery nadejdou
po pádu přichází vzestup
teď se musím soustředit na cestu
prd vidím v jednu ráno
baterku rozsvítím, ukročím na stranu
zakřičím "Karel" a vlezu do stanu

Člověk je stále v polosnění, teprve pomalu mu opadá a rozpouští se oblak a mlha spánku, když to začne. Prudké vytržení hlasitým hlukem dosahující skze dvě zavřené dveře přes téměř opačné konce pokojů na dvou stranách bytu. Králík usilovně rumpluje s mřížemi klece, aby dal najevo, že je tady, je vzhůru, a dožaduje se pozornosti. Po pár momentech pro doplnění ještě několikrát třískne miskou, aby naznačila že má hlad, přičemž je její snaha ozvučena zrním sypajícím se kolem po kleci. Dohra je tvořena skoky na místa v kleci, o kterých ví, že vydávají rámus, a mlácením papírové trubky kolem sebe.

“Svit červeného měsíce přináší rozuzlení nečekaných událostí.”
Uprostřed maškarního bálu se setkali dva muži. Ten s červenou maskou stylizovanou jako králík dychtivě očekával odpověď modrého havrana.
“Jistě, vždyť červený měsíc je předzvěstí války,” odpověděl havran.
Králík si oddechl: “Ani nevíš jak dlouho tě hledám.”
Podal havranovi černý kufřík.
“Tady máš plány. A vyřiď na ústředí, že potřebuji vystřídat. Z tohohle místa se brzo zblázním.”
Havran se uklonil a zmizel v davu.
Jen aby se vzápětí vrátil.
“Co jsi zapomněl?”
“Svit červeného…” začal havran ignorujíc otázku.
Králíkovi se orosilo čelo. Komu to sakra právě předal přísně tajné plány Severokorejského jaderného programu?

Desetiboj v kategorii členovců na atletickém mistrovství opět s přehledem ovládl běžník.

Sportovec, o němž zlí jazykové tvrdí, že je trochu divný pavouk, propaguje neobvyklou tréninkovou techniku, kterou sám vymyslel. Při ní vykonává několik cviků zároveň – pomocí čtyř nohou například provádí kliky, dvě končetiny posilují s gumou a dvě s činkami. Podobně dovede propojit i desetibojařské disciplíny, třeba skok o tyči s hodem oštěpem.

„Známí mi kvůli této metodě začali přezdívat Souběžník,“ líčí nadaný atlet. „Umím však být také Lichoběžník, to když cvičím běh na lichém počtu nohou. A většinou jsem i Rovnoběžník, tedy pokud právě nezapíjím nějaké vítězství,“ dodává.

Jednou seděli před chalupou, která patřila Machovým, ale Horáčkovi a Pažoutovi vlastně taky, protože tam udělali všechny práce (Mach se snažil leccos okoukat v hobbymarketech, ale kdo má obě ruce levé, v hobbymarketu šikovnost nekoupí), a Mach řekl, kluci, tolik toho umíte, jak to, že jste ve škole tak vyváděli, i při pracovkách to bylo k zbláznění, a Horáček odpověděl, třeba Pažout sklouzl na šikmou plochu, protože mu bábi četla Broučky, a Pažout přikývl, to je pravda, ale Broučkům už je dobře, a co se mě týče, pokračoval Horáček, to je na dlouhé vyprávění a koukejte, jaký nese Machová kotletky!

Všechno se to přihodilo poslední den před Pepíkovým odchodem do penze.
Začalo to tím, že navzdory ranní nespavosti zaspal, a pokračovalo neúspěšným pokusem chytit svoji tramvaj na Podolské vodárně.
Když konečně sedl za panel, den blbec plynule přešel v sérii katastrofických událostí.
V Karlíně ho z boku nabral Košík.
O dvě hodiny později mu pod kola vletěl cyklista.
Třicet minut před střídáním se vůz rozhodl zahlásit kritickou poruchu pohonů.
Během manipulační jízdy do vozovny se ještě stihl střetnout s ambulancí a pohádat s dispečery.
Jakmile si Na veselí konečně oddychl, blafnul panťák a tramvaj zapálil.
Pepík pochopil, že odchází včas.

Zdejší med je vyhlášený. Včely krouží nad rotundou a hřbitovem, pak zamíří k lípám. Do květů vlétnou mezi lukami a vylétnou uvnitř kamenných hradeb.
Je tu rušno. Okna zdobí truhlíky s podivuhodnými květinami, v zákoutích se kroutí neobvyklé stromy a na ústředním náměstí roste už víc než tisíc let lípa. Včely vlétnou do jejích květů a vrátí se nad louky budečské planiny.
Nenechají se splést maskami, které krajina nasazuje pro lidské oči. Volně létají tady i tam.
Proto je zdejší med tak vzácný. Jen včelař, který si je svým rojem jistý, ho sem může přivést beze strachu, že ho ztratí.