DMD Bonus č. 7 pro 26. 4. 2020.

The Pánico was a hundred feet below the surface, on the way to Nares Plain for an exercise, when the order arrived.
"Captain, we have a telegraph."
Eduardo Calamaro, the commanding officer of the submarine, took the strip of paper. He paled and his eyes threatened to pop out.
"With all due respect, did anyone tell our beloved Presidente how babies are made?" He passed the paper to the XO, who began reading loud.
"To help our declining birth rate, all members of the military are to engage in coitus every day, effective immediately."
"I'm down," piped up one ensign.

25. 4. odpoledne
Doprovodné hlasy hrají v pianu předehru, sólisté se připravují. Tu nařízení shora diskrétně pošeptané dirigentovi přikazuje odložit hlavní téma. Vyčerpané doprovodné hlasy předávají nástroje nové směně, ta nejistě pokračuje.

26. 4. půlnoc
Předehra přechází v mezzoforte. Objevují se rytmické chyby, dynamika kolísá. Dirigent je neústupný a žene orchestr do hlavního tématu.

26. 4. 0:30
Sólisté hrající forte se rozcházejí s třeštícím dirigentem. Disharmonií přibývá.

26. 4. 1:23
Kritická část skladby hrozí katastrofou. Dirigent se s hrůzou pokouší orchestr zastavit – příliš pozdě. Strašné forte fortissimo burácí daleko za zdi sálu a ohlušuje ty, kdo vůbec neposlouchali.

Kolečka invalidního vozíku skřípěla. Ten zvuk se nesl prázdnou nemocniční chodbou.
Nevadil jí. Vlastně už si na něj zvykla.
Už skoro týden jezdila na rehabilitace sama. Bylo to sice jen jedno patro výtahem, ale ještě před měsícem by to nezvládla. Učila se tady radovat z každého pokroku.

,,Mám z vás radost," usmál se fyzioterapeut, když se usadila zpět na vozík, vyčerpaná z těch pár kroků. ,,Vaše tělo sice prošlo takovou rozsáhlou rekonstrukcí, ale krásně se regeneruje. Nebojte. Umíme tady zázraky."
,,Škoda, že neumíte taky vymazat paměť," pousmála se.

Stále to měla před očima. Motorka, vyděšený kůň, úprk, pád na silnici...

John vyráží do práce, nastoupí do autobusu, prohodí pár přátelských slov s řidičem, kochá se raním mumrajem, sedí celou cestu.
George vyráží do práce, řidič si ho bez pozdravu nepřátelsky změří, v zadní části autobusu si na chvíli sedne, pak ale nastoupí někdo „lepší“.

John si po práci zajde s kamarády na pivo.
George by šel taky, ale nejbližší hospodu pro barevné nedávno podpálili.

John i George venčí svého psa, přirozeně ne ve stejném parku.

Až jednou zemřou – páníčci i jejich psi – zakopou je na opačných koncích hřbitova. (Psa) černého (pána) na jednu stranu, (psa) bílého (pána) na tu druhou.

Řecko je na tom dnes dobře. Turismus přináší blahobyt a prosperitu. Žádné epidemie hrůzostrašných nemocí, žádný hladomor, války taky nic moc, pohodička. Ani bohů už se nebojí, protože Ježíš to celý zmákne sám. Dlouhověkost vládne.

Jsou tu však tací, kteří z jistých osobních důvodů pěkně brblají.

Ale Řek je šikovný a umí si poradit.

***

"A proč se to tu jmenuje U Zakopaného psa?" táže se zvědavě host.

"Protože pojmenovat to U Useknuté hlavy, tak mi sem přece nikdo nepoleze", rozumuje bledý hospodský, taktéž Hádes, máchne mlžnou sekerou a host se kácí k zemi.

"Haf," ozve se zpod podlahy souhlasně trojhlasně.

Po několika dnech jim zkřížila cestu vesnice.
"Zrovna tu mají pouť, to bude bžunda," nadšeně zavýskla Stařenka.
Čarodějky procházely davem, který v tak zapadlém koutě světa působil takřka nemístně. U jednoho stánku byl větší hlouček než jinde. Samá mladá děvčata.
Z útrob stánku se ozývalo halekání.
"Oučiné škapulíře proti uřknutí, proti upírům... A pozor, novinka speciálně pro vás děvčata. Tento škapulíř musíte nosit všude sebou, hlavně do postele, a budou z vás šťastné maminky co nevidět!"
"Já bych jim řekla, co si brát do postele, když chtěj mít sviště," brblala vesele Stařenka.
Bábi si odfrkla a Magráta se opět začervenala.

Flash se s pýchou rozhlédl po Watchtower. Rekonstrukce se mu vážně povedla a věděl, že zbytek Ligy jeho snahu ocení.

Když se jeho kolegové transportovali dovnitř, Flash se k nim se širokým úsměvem otočil.

A sledoval, jak jim kolektivně spadla brada.

"Cos to probůh udělal?" Green Arrow prolomil ticho.

"Dnes je Valentýn... Překvapení!" prohlásil Flash a pak jen bezmocně přihlížel, jak Batman k němu směřuje vražedný pohled...

Nikdy ho však nedokončil. Superman pokrčil rameny a Lize spadly brady podruhé, když Batmana políbil. "Proč ne..." pronesl Superman, když se odtáhl. "Hezký Valentýn, lásko."

"Oba vás zabiju," zavrčel Batman.

"Taky tě miluju."

Lisbeth zabořila hlavu do polštáře. Před očima jí běžel celý její zpackaný život, všechno, co si musela prožít. Snažila se spát, ale výjevy se jí míhaly před očima jako záběry ze špatného filmu.
Toužila svůj život přestavět, začít od znova, být někým jiným, nějak jinak. Být s někým jiným. Nemít v hlavě tak výkonný mozek.
Hodiny trávila zíráním na přístav a přemítala, jak žít jinak. Tma se pomalu snášela na Stockholm a její osamělá duše dál bloumala po světlech odrážejících se na vodě.
Má někdo jako ona v tomhle světě ještě vůbec místo?
A kde v tom všem stojí Mikael?

Včera ráno, mám to pravda trochu v mlze (baba se rozhodla v rámci prevence rozstřikovat moji vodku po chaloupce v podobě aerosolu, což způsobilo nádhernou třpytivou mlhu a následně epesní kocovinu), se ozvalo odporně vesele znějící zaklepání.
Dveře zaskřípěly a do hlavy se mi zaryl obří hřebík:
"Ferda Mravenec, práce všeho druhu!"
"Sauron, dveřník. He?" zaznělo ochraptěle v odpověď.
"No, říkal jsem si... Rozumějte, jdu kolem a koukám, chata z perníku, to není zrovna ideální materiál na stavbu, že-"
Z kouta se vypotácela baba s lopatou a zamířila ke dveřím.
Nevím, co bylo dál, nastříkal jsem si vodku do očí.

Utíkal rychle na sever, on Tinúviel nes,
letěl skrz pláně, pahorky, skrz široširý les.
Berena z rodu Bëorova odvážně spasil,
když vlkodlaky Sirionu v zápase porazil.

Na stokrát dobru pomohl, on dobro v srdci měl,
hájil jej v boji i radou, neb třikrát mluvit směl.
Pak s Carcharothem v souboji se on sám směle bil,
než lehl k ruce Berenově, aby tam věčně snil.

Velký byl Huan, poctivý pes, jenž spatřil světlo stromů.
Dík sudbě, jež se naplnila, víc nevrátí se domů.

Tam na palouku ve hvozdech za pásem kde roste vřes.
Tam zakopán byl velký Huan, ten Valinorský pes.