Sobec s dobrým srdcem

Čaroděj už se stihl převléknout a vydrbat. Do místnosti vstoupila Yennefer a půlelfka. Měla černé kadeřavé vlasy a zelenkavé oči a na sobě blůzu a plátěné kalhoty.

„Lásko moje! Tak přece jen tě někdo vysvobodil. Počkat, to jsem byl vlastně já.“

Pevně se objali.

„Víte, mne chce skoro každý. On je příšerný sobec, ale řekl, že kdokoliv mne vysvobodí, si mne může vzít.“

„Já jsem tak rád, že jsi zase ty!“ odmlčel se „a co za to chcete vy, pane zaklínač?“ otázal se, tulíc se ke své polovičce.

„Bude mi stačit to, co máte u sebe.“

Hodil mu váček mincí.