Snad mi to bude uznáno, ale v mém "cestopisu" popisuju trochu jiný "Výlet", i když k němu, pravda, došlo v rámci pobytu v džungli, který by se dal cestopisně asi popisovat taky...
Když se zběsilé víření veškerého okolí trochu uklidnilo, začal jsem rozeznávat tvary kamenů, keřů a stromů. Šlehaly po mě svými větvemi a kolem těla se mi obtáčely liány, dusící a táhnoucí mě k zemi. Hlína mezi kameny byla téměř tekutá hemžícími se červy, brouky, pavouky a další bezobratlou havětí. Lezli po mých nohách i pažích nahoru aniž bych proti tomu mohl cokoliv udělat. Na krku jsem cítil přisávající se pijavici. Najednou jako by se zem pode mnou rozplynula a já jsem padal…
Když se mi vrátilo vědomí, účinky septoidího jedu pominuly.
- Wilhuff Tarkin: Paměti - Kapitola 3: Vzpomínky na Carrion Plateau.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Až mi běhala husí kůže po
mamut
Až mi běhala husí kůže po těle.
Takové místo nebudu vyhledávat.
Super.
A to nemluvě o tom, že
Eso Rimmerová
A to nemluvě o tom, že zatímco si člověk "užívá" halucinace, tak ho mezitím může něco zdlábnout k večeři...
Děkuju za pochvalu. :-)
Zní to velmi cestopisně. :)
KattyV
Zní to velmi cestopisně. :)
No jasně. A hlavně je to
Eso Rimmerová
No jasně. A hlavně je to nevšední zážitek. :-D
Tak takovému jedu bych se
Faob
Tak takovému jedu bych se vyhnul veleobloukem, brr, sugestivní popis, téměř tekutá země!
No nepředpokládám, že by si
Eso Rimmerová
No nepředpokládám, že by si někdo nechával dát žihadlo od septoida dobrovolně...
Každopádně mě těší, že drabble zapůsobilo.