Jako Sherlock

Při jejím vstupu do místnosti jakoby se vzduch ochladil. Chvíli stála bez pohybu. Pečlivě si pokoj prohlížela. A pak to začalo.
„Takže copak to tu máme? Na parapetu otisk kolečka. Podle velikosti soudím na láhev vína.“
Klekla na koberec k neuměle vyčištěné skvrně. „Ano, víno červené,“ přičichla a pak nasliněným prstem ochutnala „Cabernet, pozdní sběr, jižní svahy.“
Zbystřila. „Ale co to tu máme pod gaučem? Plný popelník. A ubrousek od dámské rtěnky!“
Vstala a tvrdě na mě pohlédla.
„Něříkala jsem ti náhodu, že si výslovně nepřeji, abys sem vodil dámské návštěvy?“
Je to na houby, když je vaše matka detektiv.