Špion, který se přišel ohřát

Můj milý deníčku bonzáčku, je po půlnoci, Vilém vedle pochrupuje, přišla jsem popít sklenku ke krbu, abych ti to sesumírovala. Rezidenční chatka rajcovní i romantická zároveň, ale ta dálka (btw: potřebuji výkaz služební cesty pro starýho)! Akt? Jakože jo, na panice si potrpím, mě znáš (v sekundě v ká, ve vteřině řine; ale ještě se zmátořil), jen to jeho „Heleno, Helenko!“ mi lezlo na nervy.
Ale k věci: objekt jako pravověrný absolutně nestabilní, stačilo mé a kolegy HBM naťuknutí a zmatený jak panna v hampejzu. Pořád má pifku na tu pipku MŠN, asi stojí za prověření. K náboru rozhodně nedoporučuji.