DMD Bonus č. 4 pro 14. 4. 2022. Téma: Deníkový záznam

3. června Zjistil jsem, že mám na kole pořádnou osmu - další drát v háji. Vzal jsem v dílně hned dva, snad mě Em neviděl. Než jsem dojel do kůlny, zase jsem píchnul. Takže zase výbornej večer. Blbě jsem na to viděl, dochází petrolej. Navíc jsem měl pocit, že kolem něco dupe a funí, snad ježek nebo co. Našel jsem na stolku staré výkresy s nějakými šílenostmi - bicykl, vrtule, různé převody, musel jsem být včera s Kubou pořádně sjetej.

10. června Kolu upadla šlapka. Dost, končím s trávou, začínám šetřit. Už se těším, až si koupím nové a to staré poletí.

15.4 2022

9:00 vstát, začít se balit.
11:00 jsem zabalený, nádobí jsem umyl, mám čas a rezervy, jdu na kolo.
13:00 kolo bylo super, ale odpoledne se zkomplikovalo. Máma přijede pozdě, možná se mineme a to by byla škoda.
15:00 kvůli mámě posouvám odjezd s kamarády, je mi to trapné ale snad to vyjde.
17:00 kamarádi měli větší zpožední než já, nakládáme se do auta a vyrážíme.
19:00 dojeli jsme v pořádku do cíle, čas odpočinku je tu.
21:00 večeře byla super, jdeme hrát hry a hudbu.
23:00 Kontakt je super!

tkanička od bot (hnědá a žlutá, čistá a plochá): velký bachratý uzel, dva malé uzlíky, mezera, velký uzel, malý uzlík, dlouhá mezera, malinký uzlík, mezera, tři malé roztomilé uzlíky
bílá šňůrka (taková, jak můžete použít na uzlovačku, víte?): malý uzlík, dva uzly jako kráva, malý uzlík, dlouhá mezera, dva malé uzlíky blízko sebe, další mezera, tři malé pevně utažené uzlíky, opět mezera, dva malé uzlíky a hodně velký uzel
jutový provázek (když tedy chceme - nebo musíme být ekologičtí...): velký uzlík, malý uzlíček a ještě jeden takový (pro velký úspěch), mezera, dva obrovské uzle, mezera, velký uzlík, dva malé uzlíky, mašlička.

14. dubna

Milý deníčku,
dnes jsem byl obzvláště pilný. Vzbudil jsem se ve 4:50 a okamžitě začal hystericky tlouct do dveří ložnice. O deset minut později jsem přidal mňoukání stylem „Pokud mi ihned nezačnete věnovat pozornost, jistojistě zemřu!“. Krmička s povzdechem vstala a dala mi snídani. To ještě nevěděla, že jsem okousal croissant, který měla k snídani připravený ona.
Většinu dne jsem prospal.
Když se přiblížil čas návratu krmičky z práce, vyhrabal jsem šuplík a roztahal po podlaze spodní prádlo. Byla to dobrá volba, krmička si totiž zrovna přivedla návštěvu.
Vsadím se, že tu zase dlouho nikoho cizího neuvidím.

Kapitánův osobní deník, hvězdné datum 2266.01

Spock má dneska narozeniny. Rozhodl jsem se, že mu konečně řeknu, co k němu cítím.

10.00 Spock doposud nedorazil na můstek. Čekám.

10.50 Uvědomil jsem si, že Spock má dneska volno.

12.30 Oběd. Spock se chová jako vždycky. Právě na mě vytahuje obočí, protože nedávám pozor. Když ono mu to tak sluší...

15.45 Ocenil by Spock, kdybych mu dal květiny?

17.15 Anebo raději čokoládu?

17.45 Ne, počkat, Vulkánci se z čokolády opíjejí.

20.15 Kašlu na to. Prostě mu začnu olizovat prsty a budu doufat v nejlepší.

15.3.2181
Poslední dobou si připadám jako Erwin Rommel při tažení do Egypta. Tím Tobrukem v týlu, který neustále sabotuje veškeré mé snažení, je můj pologramotný páchnoucí podřízený, s nímž jsem nešťastným řízením osudu nucen sdílet kajutu.
Například dnes v posteli rozlil plnou plechovku piva, které po prosáknutí matrací kapalo až na tu mou, a do mého studijního plánu si zabalil svačinu! Kdyby to byl nějaký sendvič, snad by stačilo vysypat drobky a papír přežehlit. Ale on se musí ládovat indickými plackami, ze kterých teče životu nebezpečná žíravá omáčka!
A v takových podmínkách se mám připravit na astronavigační zkoušku!

Ocelová Máry, 27. května

9:37
Poloha: 50°5'10", 14°23'7"
Kurs: VSV, 67°
Rychlost: 27 uzlů
Počasí: silný déšť
Vítr: západní, síla 3
Plavba probíhá bez obtíží.
Zápis vyhotovil: Zelenovous, kapitán

9:40
Poloha: 50°5'35", 14°23'32"
Kurs: sever, 354°
Rychlost: 0
Čekáme na příležitost.
Zápis vyhotovil: Zelenovous, kapitán

9:48
Poloha: 50°5'40", 14°23'32"
Kurs: západ, 257°
Rychlost: 2 uzly
Střet s nepřítelem pod vlajkou č. 2. Přepad úspěšný. Kořist: 7 ks šperků, 1 tranzistorové rádio, 273 Kčs.
Následně zákeřné přepadení zezadu posilou nepřítele pod vlajkou č. 22. Kapitán zajat, vlečňák těžce poškozen útočníkovým spřáhlem.
Návrat domů. Pokud se podaří.
Zápis vyhotovil: Rudočíro, první důstojník

1.11.1955 18:00

Včera měl přijet. Nepřijel... Nechápu, proč jsem si dělal naděje. Že přijede plácl uritě jen tak. Když mi to sliboval, rozešel se zrovna s Paulem. A taky byl dost opilý a asi nejen to. Nejspíš teď popíjí se svými kamarády v New Yorku a na mne už zapomněl. Asi má už náhradu za Paula. A za mne taky.
Musím končit. Vypil jsem půlku whisky.

1.11.1955 22:36

Přijel! Neměl peníze na autobus a poslední úsek musel jet stopem. Prý se zdrží celý měsíc. Asi teď nebudu mít čas psát.

26. února 3019

Milý deníčku,
myslím, že se mi v posledních letech nějak zhoršuje zrak. Koukám, koukám, ale vidim kulový. Dneska za mnou přijeli optici z Haradu, ale ani ty nepřinesli brejle, který by mi seděly. Všichni maj plnou hubu řečí o sloužení Pánovi, ale skutek utek. Copak si mám vyčarovat nekonečnou bílou hůlku a celou Středozem voťukávat, jak nějakej strakapoud?! To je snad trochu pod mou úroveň, ne? A to bych se ještě moh rozepsat o tom, jak blbě se spí, když si zapomenete vyčarovat víčko. Nechám to ale na příště; teď tu mám pár optiků čekajících na popravu.

5. říjen 1805
Drahý deníčku,
Isabella mi připomněla, že bych se měla tvým stránkám věnovat častěji. Když ono se nic moc neděje. Pořád smutníme po mamince. Tatínek nejvíc, sotva se nají. Už k nám ale chodí návštěvy. Včera tu byl John Knightley a dnes má přijít znovu.
večer
Promiň, deníčku. Nechala jsem se rozptýlit. John na oběd přivedl i George a zůstali ještě po čaji. Myslím, že Isabella se za Johna určitě vdá. Brzy. Těším se, svatby mám nejraději! Jen tedy mít George za švagra... nevím. Dělá legraci, je hodný, ale pořád ještě mě má za děcko.
Dobrou noc, deníčku.

rok 1160 spánku Ohnice
osmý den jara

Hned ráno mě vzbudil hlasitý výbuch.
Křovák se Šumařem a Honcem našli využití pro zbylou moranthskou munici. K jejich lítosti neměly terče moc dlouhou životnost.

***
Kolem poledne se konečně objevil Serža. Doufal jsem, že ty pitomce trochu umravní, ale místo toho postavil na špalek lahev pálenky a zase zmizel.

***
Smrákalo se, když za mnou Kalam přitáhl Šumaře, který se držel za ruku. Svítivka vybuchla moc brzo. Najednou je jim člověk dobrý. Nesnáším, když musím otevírat Denul kvůli podobným kravinám.
***
Okolní tábory už dávno potemněly. Čas, abych si taky přihnul.

První tam, poslední ven.

11. 5. 2025

9:00
Milý deníčku, zmocnila se mě obrovská touha začít si tě psát, i když jsem to nikdy nedělal. Bude to švanda!
Přinesl jsem Harrymu jahodové donuty, ty má nejradši. Po snídani mi dal žvýkačku. Brouček.

10:00
Vůbec se nemůžu soustředit na práci. Harry má tak pěknej zadek! Chci ho po něm poplácat!
Řekl jsem to nahlas?! Řekl, že jo?

12:30
Řekl jsem toho spoustu. A vůbec mi to nevadí. Řekl jsem mu i, že mu tajně říkám Zlatonka.
Chce se mi zpííívat! Slunce svítí, láska hřeje, lalalá...

15:00
JÁ HO ZABIJU! ZABIJU! ŽVATLAJÍCÍ ŽVÝKAČKY! TO JAKO VÁŽNĚ?!

16:48
26. 8. 20.501

Tohle bude asi poslední zápis v deníku. Nevím, jestli to má nějaký význam. Jsem poslední, kdo přežil v tomto městě. Na světě zůstalo jen málo lidí, kteří brzy zemřou tak jako já. Je to jen otázka času. Poslední lidé na planetě. Zemřeme hladem. Nepředpokládám, že tyto řádky bude někdo číst. Jsem obklopen ohlušujícím tichem. Žádný tvor nevydává zvuky, žádný šum přírody či civilizace v pozadí, žádné hlasy. Jen tahy pera na zažloutlý list papíru a můj dech. Slyší mě někdo? Jsem sám. Nikomu nepřeju, aby zůstal sám, zvlášť s vidinou, že už nebude nikdo.

35:03:06

Myslím, že vítězství je již na dosah. Celá poslední léta jsem pro to žil. Plná zkouška zbraní proběhla velmi dobře. Musím přiznat, že to byl pro mě trochu i šok. Jsem zvyklý na ledacos, ale taková síla, taková moc...
Stanice má ovšem i své nevýhody, ale myslím, že se přece jen dočkáme. Zbývá přece jen několik hodin, abychom se ocitli v pozici výhodné pro palbu a jsem si stoprocentně jistý, že po druhé už to pro mě takový šok nebude. Navíc budu na můstku sám, bez nevítaných hostů... ah, už mě volají.
Zbytek dnešního záznamu doplním později.

27. 8. 1899

Kéž by léto nikdy neskončilo!
Byli jsme ráno s Abem krmit kozy – nasmáli jsme se, když mi jedna začala užírat lem šatů; slíbila jsem jí, že příště donesu chutný kapesník.
Co se bratrů týče, skutečně věřím, že se vše obrací v dobré:
Před obědem přišel Albie celý rozesmátý, že má velké plány – více mi prozradí večer. Chvíli jsme tančili po jídelně, bylo mi slabo, ale bavili jsme se!
Později odešel za G.; prý proberou něco s Abem, až se vrátí – jistě to budou dobré zprávy, usmíval se.
Oba teď vypadají tak šťastně – a tak jsem i já.