A za odměnu kytice růží

Noční vzduch příjemně hladí jemné chloupky na uších, až mu zatrne v páteři. Všude je ticho a klid, jen v křoví šustí nějací ptáci. Vůně lidí jsou silné, ale teď tu nikdo není.
Ale kde jsou? Že by na něj zapomněla?
Nos zachytí vůni myší, ale není čas. Je třeba najít kytici. Vždycky jsou to růže.
Uvnitř určitě nejsou, tam by se neodvážila. Možná nevoní? Ale byla tu, určitě tu byla. Její pach by poznal kdekoli.
Najednou ho ohluší strašný rámus. Odevšad se vyhrnou lidé a obklíčí ho.
"Proměň se, nebo tě donutím!" Řekne zrzka a myslí to vážně.
Kurva!