Předchozí díl: Spravedlivé rozhořčení
V tu chvíli, někde v horách Beraní hlavy, přeci jen skupina elfů zavítala do světa smrtelníků.
Čtyři elfové vstoupili skrz zapomenutou bránu. Postupovali lesem tiše, jediný zvuk, který je provázel, bylo jemné cinkání rolniček, které se neslo tmou jako vábivá melodie.
Lord Pámelník, který je vedl, najednou vykřikl, uskočil a ťal mečem po postavě, která se tak nečekaně zvedla z listí.
Chudák Justus vůbec netušil, co se to stalo. Někdo mu šlápl na ruku a najednou stál na černém písku pod bezhvězdným nebem.
„DOBRÝ VEČER,“ řekl Smrť.
„Já jen usnul při pozorování veverek. On mi šlápl na ruku, víte?“
„VÍM.“
Následující díl: Vesmír prudce vydechl
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tobě se ta Zeměplocha TAK
Elluška
Tobě se ta Zeměplocha TAK daří! Jsem se normálně dojala. Je to vtipný a děsivý zároveň...
Zeměplocha je srdcovka, je
Alexka
Zeměplocha je srdcovka, je zažraná hluboko. :)