Zase nějaké ty melancholické dospělácké dialogy z dobrodružné výpravy za babičkou...
(Už jste někdy usnuli během psaní?)
Jako když skočíš do ledové vody.
Vyrazí ti dech. Bolí a bodá.
Ale vždycky se vynoříš.
Zpátky na pevné zemi ucítíš, jak se ti rozproudila krev. Jak se ti žene do tváří. Svět se zostří a ty máš znovu sílu mu čelit.
"Proč myslíš, že mě s vámi Elrond poslal?"
"Asi ne hlídat mu syny."
"Protože věděl, že mě budeš potřebovat."
"K čemu?"
"Jako někoho, kdo ti porozumí."
"Vždyť mě neznáš."
"Nu, ano, nejlépe znám sebe. Pocházím z města, které zničila zrada toho, komu jsem chtěl věřit. Stál jsem tváří v tvář smrti. Změnila mě..."
"Jak?"
"Vždyť to sama víš."
Inspirováno včerejší návštěvou sauny, kde měli úděsně studený ochlazovací bazének.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
<3
Blanca
Awwww! Tihle dva jsou prostě... výborní. Jeho mám ve tvém podání čím dál tím radši.
A C. přeju, aby si uvědomila, že jakkoli se to zdá nepravděpodobné, jsou elfové, kteří jí můžou a chtějí rozumět a pomoct.
<3
Elluška
Glorfindel mi přišel děsně v pohodě už ve Společenstvu. Oni byli úplně v háji a on si tam tak přijede, na koni má rolničky... :D
Těší mě, že se ti moje verze líbí.
Ano, už několikrát jsem u
Alexka
Ano, už několikrát jsem u psaní usla, když jsem se k tomu dostala moc pozdě.
Glorfindel je pro C. dobrý parťák - klidný, chápavý, rozvážný.