Na staré přátele

Cesta na jih ubíhala příjemně. Tedy alespoň pro Marigolda. Dny si krátil zpěvem a mluvením, byť poněkud jednostranným, Geralt tu a tam vyrazil zneškodnit nějakou tu potvoru a večer v krčmě propíjeli jeho skromný výdělek.
„Je to jako se vrátit zpátky v čase,“ zkonstatoval jednoho dne Marigold. „Zpátky k začátkům, když jsme hledali Ciri.“
„Máš pravdu. Jen nemusíme tolik spěchat,“ usmál se Geralt.
„Pamatuješ na Zoltána a jeho tlupu? Ach, a Milwa, chudák...“
„Milwu jsem měl rád. A Regise. Nakonec i Cahir mi chybí,“ zasmušil se zaklínač.
Odmlčeli se.
Koňská kopyta klapala cestou dál a oni se ponořili do vzpomínek.