Za nosem

Snažila se rozplést vzpomínky. Východ slunce k tomu nabádal. Žízeň. Vodu. Pro změnu vodu. S kapkou citronové šťávy, dodal způsobný hlas v její mysli.
Vybavila si své večerní sousto.
V jednu chvíli byla na vyjížďce a dívala na své křečovitě zatnuté ruce. Pak někdo křičel, ale ona to nebyla. Protože dopadla dlaněmi do trávy. Zničehonic přišla k těm nejkrásnějším drápům. Chlapec – Joffrey, upřesnil ten tichý hlas – už ji nedržel za vlasy.
Teď popadla ona jeho. Za hrdlo, rozhodlo její nové tělo.
Rychle pryč. Další moudré rozhodnutí.
Na čtyřech nohách poběží snáz než ve střevíčcích.
Až domů.
Čí domov to byl?