Když zemřela, zemřelo něco s ní. Poslední měsíce hodně trpěla, věděla, že konec nevyhnutelně přichází a snažila se využít zbývající čas, jak nejlépe mohla - s ním a jejich dvěma dcerkami. Najednou tu bylo hrozivě prázdno. Večer, když uložil holčičky ke spánku, seděl sám v obýváku, poslouchal ticho a díval se do tmy. Sedával tam celé roky. Najednou v té temnotě zazářila jiskřička v podobě drobné brunetky, která se s malým synem zrovna přestěhovala do vedlejšího bytu. Přišla se představit a omluvit chlapečkův noční pláč, je s ním sama a nemohla ho utišit.
Tiše zašeptal do šera: "Přece ještě nejsem mrtvý..."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit