Baletka: Lásku svou já mám ve Venezuele

Světlounce zelené, tiše šplouchající vlnky, bělostný písek, poetickým způsobem zašlé molo a na velkém narudlém kameni sedící siréna primabalerína. Odvrácenou stranou Františkova tropického ráje jsou žloutenka, malárie, žlutá zimnice a ne ještě zcela skončený vojenský puč.
Venezuela je však přijala vlídně a on by neměnil. Snad poprvé v životě Jelizaveta odpočívala. Trávila čas se svou starou matkou a objevovala taje místní kuchyně. Společně chodili na dlouhé procházky, koupali se v oceánu, chystali veselku. Když se naskytla příležitost, vystupovali s lidmi ze souboru na různých tanečních vystoupeních.
Vyklouzne z bot, volným krokem dojde až ke své novomanželce: "Smím prosit, má nejdražší?"