Jeho oči byly jako dvě hvězdy.
Nedokázala od nich odtrhnout zrak. Topila se, lapala po dechu, ale kamkoliv pohlédla, viděla jen jeho.
A pak ji uchopil za ruku a vytáhl z moře ven.
"Kdo jsi?" vydechla, když se přestala dusit.
"Takto děkuješ tomu, kdo tě zachránil?"
Zachvěla se, když uslyšela jeho hluboký hlas.
"Děkuji. Ta voda vypadala tak tichá a klidná... chtěla jsem si zaplavat, ale potom..."
"Byla to jen noční můra. Brzy se probudíš."
"Počkej!"
Jeho oči zaplály. "Tento sen je u konce."
Když procitla, osamocená ve své ložnici, stále si pamatovala jeho dotek na své kůži.
Bolelo to.