Dobrá rada nad zlato

„Krychle, koule, kvádr, jehlan, kužel, čtyřstěn, válec, nekonvexní potvora,“ přeříkává si pro sebe Janek, zatímco jmenované útvary črtá na zeď. Jeden z nich – nebo možná kříženec několika – by měl být oním dlouho hledaným řešením. Vnější síť přece musí mít nějaký alespoň trochu stálý, měřitelný tvar. Jen přijít na to, které vzorečky jak poskládat dohromady.
Prokůpek sedí na vychladlé kovadlině, houpe nohama a tiše se ušklíbá: „Zkusil jsi už: pecen chleba, domeček, korbel, povoz, lopuch nebo krávu?“ Jen tak tak se vyhne letícímu uhlíku. „Proč se hned vztekáš, prosím tě? Je někde psáno, že síť nesmí být nohatá, rohatá a strakatá?“