Bezpečné známosti

„Detektivní kancelář Podhorský a otčím,“ ohlásil jsem se ve sluchátku.
Bylo slyšet přerývaný dech.
„Poslouchejte, jestli je to nějaký šprým-“
„Potřeboval bych pomoct s, ... s vyšetřením vraždy.“ přerušil mě hlas.
„Ano, pokračujte.“
„Vím, kdo to byl, ..., ale... ale... je to soudce. Zkrátka... kryje mu záda Výbor i STB."
Zatípnul jsem špačka do popelníčku, a rezignoval: „Tak to se nezlobte-“ čímž jsem chtěl telefonát uzavřít.
Ale nedalo mi to.
K prokuratuře jsem měl odpor.
Nerad jsem přepouštěl kšefty, ale rozhodl jsem se pro tentokrát pomoci: „Haló, slyšíte mě ještě? Zkuste doktorku Miladu Horákovou z Vinohrad. Ta si poradí zpropadeně se vším.“