DMD č. 5. pro 5. 4. 2024. Téma: Bezpečné známosti

Lahev zelený kolovala. Všichni se smáli a překřikovali.
Střetli se pohledem, když mu ji podávala. Usmál se, loknul si a poslal dál.
,,No a co jinak, jak žiješ?"
,,Dobrý," pousmála se. Bylo jí jasný, kam zabrousí.
,,Jsem koukal na instagramu, že máš boyfrienda jo?"
Znovu se pousmála. ,,Už ne. Od minulýho týdne."
,,Hm. To mě mrzí. Já se rozešel v sobotu."
Mlčeli. Znovu prošla zelená.
,,Ty si byla vždycky super holka. Nenech si namluvit nic jinýho."

,,Hele děcka, cesta do Liberce daleká, pomalu vás opustím!"
Objal se se všemi, i s ní. ,,Hodně štěstí."

Vyšel ven a zmizel ve tmě.

Prázdné sklenice žalují
Láhev dávno je dopitá
Drobečky v misce od chipsů
Vteřiny do rána počítáš

Opilá pravdou co ve víně
Na dně láhve je ukrytá
Kyvadlo starých pendlovek
Vinu od neviny odčítá

Hledáš bezpečné známosti
Co nad ránem zase tě opustí
Hledáš bezpečné známosti
Do srdce nikoho nepustíš

Ve světě plném zmatku
Se za každou jistotu platí
Mezi tisícem šedých dnů
Tisící první se ztratí

Smích je spása i prokletí
Běžec co do cíle chvátá
Modlitba k bohům chaosu
Ikona z ryzího zlata

Hledáš bezpečné známosti
Co nad ránem zase tě opustí
Hledáš bezpečné známosti
Do srdce nikoho nepustíš

„Bohové!"
Pláten bylo celkem osm. Mohla vznikat možná po sedmi letech. Představovala tak vlastně jakousi časovou studii.
„Našel jste Leonardovy portréty."
„Řekl bych, že mají skoro blíž k aktům."
„Nepřehánějte. Na každém jsem přinejmenším zpola oblečený." Bosé nohy, vyhrnuté rukávy. Neodkládal oděv. Odkládal své postavení, odpovědnost, starosti a ostražitost.
„Proč jste si objednal něco takového?"
„Neobjednal jsem si je. Požádal mě, abych mu seděl."
„Museli jste si být hodně blízcí, když jste mu vyhověl."
„Byl jediný, před kým jsem mohl hovořit otevřeně. Většinou mě stejně neposlouchal, když jsem mluvil o městě."
„Schází vám, viďte..."
Náznak úsměvu. „Teď už trochu méně."

,,Vítám, tě, drahoušku," říkala teta Bathilda zatímco mačkala Albuse v náručí, jen co vešel do předsíně.
,,Taky Vás rád vidím, teto," odpověděl zdvořile Albus.
,,Těším se, až poznáš mého Gellerta. Budete si rozumět!"
Albus na sobě nenechal nic znát a následoval nově získanou tetičku do salonu.

Gellert už na něj spilencky mrkal, když se tetička věnovala zasedacímu pořádku, čaji a sušenkám a Albus jej v duchu proklínal.

,,Doufám, že se skamarádíte chlapci," podívala se postarší dáma z jednohi na druhého. ,,Budete mít na sebe skvělý vliv," usmála se pro sebe, jak to vymyslela.
Gellert zakamufloval smích za zadušení se sušenkou.

One of the camp followers approaches the party, bent over the map, plotting the next course.
"We should stop by this village over here," she says, half pleading.
"Why? It's out of our way, and there's nothing remarkable about it."
She blushes.
"My sweetheart is there. We haven't seen each other in weeks, and I am worried sick, with the Rad's activity..."
"You're afraid they'd kill or convert him?"
"Don't we have enough eligible Erekari men in our ranks?"
She blushes again.
"We do have men, yes. But Grace is the best herbalist I've ever known. She could join us."

„Tak tedy, nikdo ho nespatřil již…,“ Azirafal zaváhal a rozhlédl se po ostatních, „od kdy vlastně?“
Archanděl Michael pokrčil rameny s výrazem okázalé nezúčastněnosti.
Kdybych tomu velel já, říkal jeho pohled, tohle bychom neřešili.
„Ode Dne Zmrtvýchvstání,“ potvrdil Uriel. Byly tomu čtyři pozemské dny.
„Kdo ho viděl naposledy?“
Znepokojeně po sobě loupli očima.
Nejvyšší archanděl povytáhl obočí.
„Ve skutečnosti…,“ ozval se čtvrtý hlas, „někdy se s ním nepotkáme celé měsíce...“
„Je za tím peklo!“
„Jak by se k němu…?“
„Ach, jeden démon má s potulováním se po Nebi praxi, že, Azirafale? Kdybys jen pěstoval bezpečné známosti…“
Nadechl se, velmi hluboce.

Juniorským šermířským oddílem pestřenek hýbe nebývalý skandál. Mezi sportovce se totiž vetřel vosí šermíř, pravděpodobně proto, aby před mistrovstvím mládeže odpozoroval jejich taktiku.

„Přiletěl v dresu, který vypadal stejně jako náš,“ popisuje trenér mladých šermířů. „Nebyl důvod mu nevěřit.“
Podezření pojal až ve chvíli, kdy vosí špion při tréninku svého soupeře bolestivě bodl, což pestřenky nedělají.

Po této nepříjemné zkušenosti trenér požádal šermířskou asociaci, aby vosám zakázala nosit žlutočerný dres.
„Chceme se při tréninku cítit bezpečně,“ vysvětluje.

Vosy se však brání. Tvrdí, že naopak pestřenky záměrně napodobily jejich dresy, aby u soupeřů vzbuzovaly respekt, a měnit barvy tedy mají ony.

Už si musím přestat zapomínat sluchátka, když jdu mezi lidi. Co člověk zaslechne náhodně v tramvaji se mu zažere do mozku a nechce ven. A ani nevím, co ta dnešní mládež myslí termínem bezpečná známost. Od nás starších to teda nemají, pokud jsem tedy posledních dvacet let nežil, ja se říká v angličtině, pod šutrem. Jsou snad pohlavní nemoci dneska natolik rozšířené, že bezpečná známost je taková, co vás ničím nenakazí? Či snad která vás s prominutím neojede a neodkopne? Teda ojede a neodkopne. Či snad je to někdo, koho si dotyčná entita drží tak říkajíc v záloze? Kdo ví?

Cestou som sa trošku stratil. Dopadol som s okolitými kvapkami na niečo mäkkučké. Po pravej i ľavej strane je čosi obrovské, biele. Zrazu sa to pohlo. Začul som:
„Čo to tam máš medzi ušami, Binka?"
„Linka, daj to zo mňa dole!"
Ozve sa spod mňa a všetko sa roztrasie. Ups! Už je zo mňa gulička s očami. Ako to ja neznášam. Prečo nás vždy tak nafúkne? Až sa skotúľam dolu, do zelenej perinky, rozprestrie sa mi zrak. Hľadia na mňa vĺča a zajačik. Viem, že bude dobre!
„Kto si?" spýta sa vĺča.
Ťukne do mňa noštekom. Skotúľam sa kúštik ďalej.

Bez magie, s okovy na nohou, ale za to s odhodláním vzdorovat a bít se až do trpkého konce. Poznal to na ní. Krucinál! Kdykoli jindy měl bojové povahy v oblibě, ale teď bylo extrémně důležité nepřitáhnout na sebe pozornost. Pokud zakřičí, budou v háji oba dva.

Pomalu a s rukama tak, aby na ně viděla, vstoupil do vlhké cely. Zůstal stát ve dveřích a dával jí chvíli prostor pochopit, že jí nejde ublížit. Zaváhala. Zabralo to.

"Vím jak odsud ven, ale musíš být rychlá. A potichu. Věř mi, prosím."

Nevěřila mu ani nos mezi očima, ale lepší nápad neměla.

„René, dostala jsem nápad,“ začala Michelle a René se rovnou vyděsil. Bezpochyby se schylovalo k popsání plánu rozumného asi tak, jako nudistické rochnění v jezírku plném piraní.
Bylo to však ještě horší: „Mohli bychom využít toho, že Denisa Laroquová po tobě šílí a udělat z tebe zdroj informací od komunistů.“
„Ne, ne, ne,“ vrtěl hlavou horečně René, „to tedy ne! Tenhle vztah je pro mě příliš třaskavý. Dávám přednost bezpečnějším.“
„Tak teď mě dobře poslouchej, nebudu to víckrát opakovat,“ chytila ho partyzánka za límec, „uvidíme, jak budou ty tvoje vztahy bezpečné, až o nich řeknu Edith!“
„To bys přece neudělala!“

"Tady se zastavte! Srazit k sobě, rameno na rameno! A držet řadu!"
"Veliteli, a co Jeho Svatost?"
"Správně Joste, vezmi si padesát mužů a veď papeže k passetu"
"Ale co ty, veliteli Kaspare?!"
"Dal jsem ti rozkaz, splň jej."
"Papež se nebude chtít nechat vytáhnout z pohodlí paláce, určitě se nám bude vzpouzet."
"Tak ho tam třeba dovlečeš Joste, to je jedno. Může být rád, že ho chytneš za roucho ty a ne nějaký kacíř.
"Tebe by poslechl spíš Kaspare, pojď s námi!"
"Dostal jsi rozkaz Joste, tak ho splň. A splň ho HNED!"
"Jak poroučíš Kaspare. Bůh s tebou!"

Pro Cyrila bylo v rámci zachování duševního zdraví naprosto nezbytné udržovat kontakt jen s těmi správnými lidmi. S kolegy, kteří to nemají v hlavě zpřeházené, zbytečně si nestěžují a pokud možno nejsou příznivci žádných extrémů. Proto se vyhýbal střídacím bodům, odpočinkovým místnostem a jídelnám. Tam se totiž toxičtí jedinci a radikálové rádi shlukovali.
„Se tu panáček moc nevohřál!“ zvolal rádoby vtipně Jarda, když viděl Cyrila na Palmovce vylézat ze záchodů a uhánět pryč. „Se nás bojíš, nebo co?“
„Ne. Jediný, čeho se bojím, je, že tu někomu provedu lobotomii pěstí.“
A zmizel do úporného deště dřív, než Jarda stačil pochopit.

Kdysi se do něj zamiloval na první pohled. Nikde se necítil tak sám sebou, tak v bezpečí, jako když se zabořil do jeho kůže.
Rozuměli si beze slov, jako by jeden druhému četli myšlenky.
Byli si oporou.
Po těch letech přesně věděli, co od sebe mohou očekávat. Oba sice měli svou vlastní, pořádně tvrdou hlavu, a občas si dělali trochu naschvály, ( zejména co se výběru hudby týče), ale také přesně věděli, co ten druhý zrovna potřebuje. Myslel si, že už se nemohou ničím překvapit.

A potom si jeho milované Bentley klidně nechá Anděla, aby ho lusknutím prstu přebarvil na žluto!

Geralt spolu se zbytkem osazenstva krčmy tleskal hudebníkovi na pódiu. O chvíli později se Marigold svezl na židli naproti zaklínači a vyčkávavě se na něho zahleděl.

"Tak co?"

"Myslím, že jsi obsáhl skoro všechno. Jenom to bylo mnohem... barvitější."

Marigold pozvedl číši vína. "Velcí básníci jsou tu od toho, aby vyprávěli velké příběhy. A navíc - vlkodlaci, kikimory, draci - ty si o dramatično sami říkají. Máš dost nebezpečné známosti."

Zaklínač se ušklíbl. "Jen počkej, až Yennefer uslyší třetí sloku, třeba tu část, kde její ňadra přirovnáváš ke kravským vemenům. To ti bude vlkodlak připadat jako nejlepší kamarád."

Marigold víno téměř vyprskl.