DMD č. 5. pro 5. 4. 2024. Téma: Bezpečné známosti

Lahev zelený kolovala. Všichni se smáli a překřikovali.
Střetli se pohledem, když mu ji podávala. Usmál se, loknul si a poslal dál.
,,No a co jinak, jak žiješ?"
,,Dobrý," pousmála se. Bylo jí jasný, kam zabrousí.
,,Jsem koukal na instagramu, že máš boyfrienda jo?"
Znovu se pousmála. ,,Už ne. Od minulýho týdne."
,,Hm. To mě mrzí. Já se rozešel v sobotu."
Mlčeli. Znovu prošla zelená.
,,Ty si byla vždycky super holka. Nenech si namluvit nic jinýho."

,,Hele děcka, cesta do Liberce daleká, pomalu vás opustím!"
Objal se se všemi, i s ní. ,,Hodně štěstí."

Vyšel ven a zmizel ve tmě.

Kardinál měl spoustu práce, proto když Treville, jako už mnohkrát předtím, vrazil do jeho válečného stanu, ani nezvedl hlavu.
"Kde jsou?"
"Dobré odpoledne mi popřát můžete, kapitáne?"
"Nejdřív chci vědět, kde jsou. Zatím mám velmi špatné odpoledne!"
Kardinál zvedl oči od papírů.
"Pokud myslíte zásoby munice, na cestě. Pokud naše generály, vyspávají opici. Pokud však máte na mysli vaše čtyři blázny, jsou na velmi tajné misi k níž se sami přihlásili a o níž vám snad řeknu, až skončí."
"Jsou to MOJI muži."
"Od jisté dohody sdílíme své oddíly."
Trevile se nahnul se k němu.
"Nejen ty...,"žašeptal.
Kardinál mrkl.

Prázdné sklenice žalují
Láhev dávno je dopitá
Drobečky v misce od chipsů
Vteřiny do rána počítáš

Opilá pravdou co ve víně
Na dně láhve je ukrytá
Kyvadlo starých pendlovek
Vinu od neviny odčítá

Hledáš bezpečné známosti
Co nad ránem zase tě opustí
Hledáš bezpečné známosti
Do srdce nikoho nepustíš

Ve světě plném zmatku
Se za každou jistotu platí
Mezi tisícem šedých dnů
Tisící první se ztratí

Smích je spása i prokletí
Běžec co do cíle chvátá
Modlitba k bohům chaosu
Ikona z ryzího zlata

Hledáš bezpečné známosti
Co nad ránem zase tě opustí
Hledáš bezpečné známosti
Do srdce nikoho nepustíš

Rozrazil dveře jeho pracovny. Gardista se ho ani nepokoušel zastavit, stačil jedinný pohled do kapitánovi tváře a VĚDĚL kam se má dívat.
"Kde je?!"
"Dobré ráno, kapitáne. Kde je kdo?"
"D´Artagnan."
"Mladý Gaskoněc, co byl obviněn z vlastizrady?"
"Ten."
"Hm, touto dobou by ..."
"Richelieu!"
"...mohl být na cestě do vašich kasáren." Nenechal se přerušit kardinál. "Oproti vám, udržuje velmi nebezpečné známosti a dělá si mocné nepřátele. Ale je schopný. Takže dostal milost."
"Pravý viník?"
"Popraven."
Kapitán úlevně vydechl.
Kardinál se trochu pousmál a pokynul ke křeslu.
"Víno? Čaj? Mimochodem pozor na Lucifera, nemá rád když si na něj někdo sedne."

„Bohové!"
Pláten bylo celkem osm. Mohla vznikat možná po sedmi letech. Představovala tak vlastně jakousi časovou studii.
„Našel jste Leonardovy portréty."
„Řekl bych, že mají skoro blíž k aktům."
„Nepřehánějte. Na každém jsem přinejmenším zpola oblečený." Bosé nohy, vyhrnuté rukávy. Neodkládal oděv. Odkládal své postavení, odpovědnost, starosti a ostražitost.
„Proč jste si objednal něco takového?"
„Neobjednal jsem si je. Požádal mě, abych mu seděl."
„Museli jste si být hodně blízcí, když jste mu vyhověl."
„Byl jediný, před kým jsem mohl hovořit otevřeně. Většinou mě stejně neposlouchal, když jsem mluvil o městě."
„Schází vám, viďte..."
Náznak úsměvu. „Teď už trochu méně."

„Měl bych... se přiznat..." mačkal bezradně klobouk.
Vetinari dál stříhal hrušeň. „Není třeba."
„Vy... to víte?"
„Ovšemže."
„Jak?"
„Zachytil jsem občas váš výraz." Usmál se. „Už nejsem Patricij."
„To nic nemění."
„To mění mnohé." Odložil nůžky. „Jsem školený vrah, to víte."
„Samozřejmě."
„Zatímco vy, odpusťte mi neomalenost... jste bezbranný úředník."
„To snad -"
„Nemohl bych připustit, aby se mi někdo snažil... dostat na kobylku tím, že ublíží vám."
Rufus ještě víc zrozpačitěl.
„Teď už mým odstraněním nikdo nic nezíská. Kromě pomsty, ale ta bývá osobní."
„Kam tím míříte?"
„Nemělo by vám nic hrozit. Pokud si nadále přejete se se mnou sblížit."

,,Vítám, tě, drahoušku," říkala teta Bathilda zatímco mačkala Albuse v náručí, jen co vešel do předsíně.
,,Taky Vás rád vidím, teto," odpověděl zdvořile Albus.
,,Těším se, až poznáš mého Gellerta. Budete si rozumět!"
Albus na sobě nenechal nic znát a následoval nově získanou tetičku do salonu.

Gellert už na něj spilencky mrkal, když se tetička věnovala zasedacímu pořádku, čaji a sušenkám a Albus jej v duchu proklínal.

,,Doufám, že se skamarádíte chlapci," podívala se postarší dáma z jednohi na druhého. ,,Budete mít na sebe skvělý vliv," usmála se pro sebe, jak to vymyslela.
Gellert zakamufloval smích za zadušení se sušenkou.

Strach je užitečná emoce, zvlášť, jste-li zplozencem pekel (nebo každopádně tak něčím). Strach plodí pochyby, podezíravost, nenávist, zlobu, agresi, násilí, úzkost, paralýzu, osamění. Když máte strach, nepotřebujete nic víc. A tak se od Pádu strach stal jeho integrální součástí, součástí, kterou dřív neznal a která se zažrala do morku kostí jeho pozemského těla. Celá jeho podstata mu neustále vnucovala přesvědčení, že je tu sám proti všem.
Jenže s ním bylo něco špatně. Byl mizerný anděl a jako démon stál vyloženě za pendrek. Nebo jak jinak si vysvětlit, že kdykoli mu Azirafal uvařil v krámku kakao, strach jako lusknutím prstu zmizel?

One of the camp followers approaches the party, bent over the map, plotting the next course.
"We should stop by this village over here," she says, half pleading.
"Why? It's out of our way, and there's nothing remarkable about it."
She blushes.
"My sweetheart is there. We haven't seen each other in weeks, and I am worried sick, with the Rad's activity..."
"You're afraid they'd kill or convert him?"
"Don't we have enough eligible Erekari men in our ranks?"
She blushes again.
"We do have men, yes. But Grace is the best herbalist I've ever known. She could join us."