Podat ruku

Problal se na té římse. Už je to stačilo, aby ho to vyděsilo. To že ho bolely klouby ani nepočítal. Jak říkal bratr Guy, když vás něco bolí, žijete.
Natřel si bolavé zápěstí zbytkem šlavějové masti, zvedl se a pokračoval dál. Motala se mu hlava a přišlo mu, že v dálce slyší hřmění.
Bylo to divné, obloha byla čistá.
Zákruta.
Cosi ho donutilo zastavit.
Pocit, že se za ním něco pohnulo.
Otočil se.
"PEDRO!"
Viděl jak ten blondatý voják padá. Instinktivně po něm skočil.
Zachytil ho.
Vytáhl nahoru.

"Dík Crevane."

Ten druhý na římse.

Usměv.

A pak byl zas sám.