Zahrada mariánská. Krvavá, plná rámusu, prachu a dýmu, tříštící se štěkavými zvuky. Vzduchem létaly drobné částečky písku a kusy kovu.
Zahlédl toho druhého ležet po boku muže se světlými vlasy. Oba zůstávali přikrčení na úpatí kamenného masivu, nedaleko doširoka otevřeného průzoru ve skalách. Podívali se na sebe, kývli, a ten druhý zmizel za balvanem, který byl Renardovi povědomý, protože se u něj před krátkou chvílí uložil ke spánku.
A pak jako kdyby jím něco prudce škublo.
S trhnutím se probral, rozhlédl se a strnul. Po zádech mu přeběhl mráz.
Byl na opačném konci kamenného okna, ke kterému nevedla žádná cesta.