Vichoda nět

Sergej Pavlovič strnule vyřkl svou žádost a napadlo ho, že láska skutečně není tak důležitá jako povinnost.
***
Tiše přišel do poslední osvícené místnosti v domě. Na stole spala jeho žena; vypadala neobvykle bezbranně, jak jí spánek vyhladil starostlivé vrásky. Lehounce jí políbil skráň. Jsme oba ze staré školy, naše manželství lásku nepotřebuje. napadlo ho úlevně.
***
Tamara spatřila Lva Michailoviče, ztrápeného Sibiří k nepoznání, a její tvář omládla něhou. Nikdy bych nevěřil, že dokáže tolik milovat, pomyslel si její manžel.
Až když za hodinu zvedla nenávistný pohled od Lvovy mrtvé tváře, pochopil, že manželství bez lásky je vždy odsouzeno k zániku.