Ptačí zob nedojde

Sedmá četa doručovatelů se zařadila do pořadového tvaru až s doznívajícími tóny hymny z ochraptělého amplionu. Zatuchlý vzduch podzemí jako by zvuky pohlcoval.
Soudruh zástupce poštmistra stál na pódiu potaženém rudým plátnem. Hana, Dana a Jana nemohly spustit oči z jeho ostře řezaných rysů a atletické postavy v naškrobené modré uniformě. Líce se jim zardívaly vzrušením a skoro nevnímaly, co říká. Oči jim přeskakovaly z jeho tváře na jeho portrét na velkém plakátu za pódiem.
"...nedostatky v zásobování razítkovou barvou odstraníme," hřímal. "Ptačího zobu pro poštovní holuby bude opět dostatek!"
Nikdo tehdy netušil, že to byla jen slavná poslední slova.