Dražba série č. 49

Hana, Dana a Jana vyšly s rozzářenýma očima z Vladislavského sálu.
"Paní Vránová si tu medaili zaslouží," uznale řekla Hana.
"Stejně pořád nevím, co je to boj za demokracii a svobodu," přiznala Jana.
"Nový prezident je vážně milý. A udělat z tajného vládního krytu poštovní muzeum!"
"Víte, pan prezident je mi odněkud povědomý."
"Teda Dano, ty jsi ale tele. Vždyť je to ten americký špión!"
"Ale není. Vždyť špión byla taková šedá myš. A prezident je živel, protisocialistický živel."
"Náhodou, od toho, co přišel špión, se všechno zlepšilo."
"Dal nám naději."
"Hehe, to je legrační, byl šedá myš dobré naděje."

"Optimalizace sítě poboček státního podniku Česká pošta v okresech Litoměřice, Česká Lípa, Ústí nad Labem, Děčín a Liberec neprobíhá, protože tam nikdo nežije a pobočky nemá kdo likvidovat," informoval předseda ČSÚ Jáchym Sedlo.
"Moje maminka byla listonoška. Pracovala v tajném vládním krytu," zasmušile podotkl tiskový mluvčí ČSÚ Jiří Klokoň.
"Myslela jsem, že jsi sirotek," podivila se místopředsedkyně ČSÚ Háta Ospalá.
"Porodila mě a odešla do kláštera."
Arcišaman Vít Otylý procítěně okomentoval: "Hustý."
"Byla představena jednomu studentskému vůdci, téhož dne otěhotněla. Poznal jsem ji až dospělý, to už byla matka představená Anna."
Háta Ospalá dodala: "Na tu dobu vážně speed dating."

Hana, Dana a Jana se se svými kufříky s osobními věcmi zařadily do dlouhého proudu vyhnanců z tajného vládního krytu. Vykračovaly si zvesela do neznáma a švitořily o zážitcích posledních hodin.
"Těšila jsem se na slunce," posteskla si Hana.
"Je noc, ale noc zázraků! To se přece děje věcí! A jsme venku!" utěšovala ji Dana.
"Myslíte, že ten hrabě je nějak spojený s těmi americkými špióny?" změnila Jana téma.
"Ten první špión říkal, že jim ukradli poštu. A poštu založili Thurn-Taxisové, učili jsme se to na poštovním učilišti."
"Ty myslíš, že jsou nepřátelé?"
"Kdepak, holky, to je jen nějaká chiméra."

"Kam se hrnete vy, co?" zabouřil u vchodu do tajného vládního krytu soudruh vedoucí ostrahy tajného vládního krytu.
"Dovolte? Jsem hrabě Thurn-Taxis a podle připravovaného zákona o zmírnění majetkových křivd jdu prohlédnout svůj majetek. Vy seberte své lidi a pakujte se odtud."
"Pane hrabě!" chodbou se přihnal soudruh Kopal, vedoucí údržby.
"Á, tady vás mám, barone. Pojďme."
O tři hodiny později hleděl pobledlý soudruh vedoucí ostrahy na visací zámek a tlustý řetěz uzavírající vchod do krytu. Bývalý vedoucí údržby soudruh baron Kopal z Kostelní Břízy přitloukal ceduli Nevstupovat.
Soudruh vedoucí ostrahy zaskřípal zuby: "Nechal jsem se nachytat jako úplný zelenáč."

"...a všichni se společně organizujeme v Občanském fóru," vysvětloval vlasatý Péťa Haně, Daně a Janě. Dívky vedly návštěvníky z vnějšího světa chodbami tajného vládního krytu a navzájem si vysvětlovali, jak to v jejich světech vypadá.
Soudruh vedoucí ostrahy tajného vládního krytu seděl v pohodlném ušáku v kanceláři soudruha poštmistra, zaujatě poslouchal nahlas puštěný odposlech z chodeb.
"Výborně," zamnul si spokojeně ruce. "Založíme buňku toho Občanského fóru."
"My dva?"
"Slyšel jsi ho, může ji založit kdokoli."
"Ale my to tady přece vedli!"
Soudruh vedoucí ostrahy zanotoval:
"Nikdo se nic nedozví, nikdo nic nepochopí. Rozumíš, Pepo, zaváté stopy, starý klobouk ve křoví."

"Počkejte, soudruzi, kam se hrnete?" hulákal na celé kolo soudruh Studnička, člen závodní stráže ostrahy tajného vládního krytu.
Hana, Dana a Jana uklízely chodbu poblíž vchodu a nenápadně vykoukly, co se to zase děje.
Soudruh Studnička šermoval pendrekem před obličeji několika mladých lidí jako z jiného světa, divně oblečených a usměvavých.
"Žádní soudruzi už nejsou, ty soudruhu jeden," objasnil vlasatý kluk s brýlemi.
"Co si to dovoluješ, smrade?"
Vlasatec si všiml dívek a hvízdl na ně: "Komunismus dávno padl, zaspaly jste půl roku svobody!"
"Nám to nikdo neřekl. Hurá, konečně můžeme odejít ven z podzemí!"
Tak začala noc plná zázraků.

Soudruh vedoucí ostrahy tajného vládního krytu vypnul videorekordér a televizní přijímač a hleděl s pevně stisknutými rty na ostatní. Přítomní byli naprosto otřeseni.
"Je to půl roku starý materiál, který ústředí odtajnilo včera večer. Nesmíte o něm mluvit s nikým mimo tuto místnost, a raději o něm nemluvte vůbec."
"Tohle se nemohlo stát," brebtal třesoucím se hlasem soudruh poštmistr.
"Věř mi, Pepo, to se stalo."
"Jak to mohla Strana dopustit? To, jak se ty děti chovaly k policistům, přece nebylo normální," téměř plakala soudružka vrchní kulturní referentka. "Musely zešílet. Úplně zešílet."
"Patrně ano. Propukla tam prostě nějaká nemoc šílených dětí."

Hana, Dana a Jana seděly v ložnici na neustlaných postelích a nervózně na sebe hleděly. Události posledních dnů se seběhly příliš nenadále.
"Něco se děje, něco velkého. Tohle není jen tak," opakovala už poněkolikáté Hana.
"Nás se to přece netýká," namítla Dana.
"Netýká?" rozzlobila se Jana. "Nemůžeme jen sedět a koukat."
"A co chceš dělat? Chodí si tu volně tajní agenti, důležití soudruzi se chtějí ženit s obyčejnými ženskými, Zdenda umřel a najednou si jezdí pod zemí tankem. Co uděláme?"
"Já tu jen tak sedět nebudu," zaječela Jana.
"Hlavně se nehádejte, holky. Nesmíme dopustit, aby mezi námi vznikla zlá krev."

Na lavici v ošetřovně seděl soudruh Studnička, člen závodní stráže ostrahy tajného vládního krytu, s potlučenou tváří, opuchlým uchem, škrábanci a modřinami na pažích.
Vedle něj seděl další soudruh Studnička, s obrovským monoklem pod okem. Vedle něj seděli dva další soudruzi Studničkové.
Všichni by se podobali jeden druhému jako vejce vejci, nebýt zranění a skvrn jódu.
Vedle nich seděl soudruh vedoucí údržby, v aksamitových montérkách se šroubováky z meteorického železa v kapse.
"Chlapi, prát se, to jo, ale roztlouct mi rozvodnou skříň?"
"Neškrábejte si ty rány," přerušila ho zdravotní sestra.
Vedoucí údržby chmurně zahučel:
"Ale jen se škrábej, škrábej se!"

"Soudruzi, američtí imperialisté a němečtí revanšisté nepřestávají chrastit zbraněmi. Chtějí rozbít věc socialismu. V posledních dnech se mezi nás vetřeli agenti cizí mocnosti. Pohybují se volně uvnitř perimetru tajného vládního krytu. Nelze je snadno odhalit. Pomocí zahraniční špionážněrozvědné techniky se dokáží zamaskovat tak, že se podobají komukoli z nás jako vejce vejci," odsekával vážným hlasem soudruh vedoucí ostrahy tajného vládního krytu.
"Ti agenti vypadají jako vejce?" zeptal se vyjeveně soudruh Studnička, člen závodní stráže ostrahy tajného vládního krytu, který moc neposlouchal.
"Jsou skutečně jako kukaččí vejce," odpověděl soudruh vedoucí, aniž si uvědomil důsledky.
"Hrrr na ně, začíná hon na vejce!"