Text z totalitního prostředí
Hana, Dana a Jana drhly jídelnu a kuchyni. Do dveří nakoukl nosatý třicátník a houkl:
"Blaža, Boža a Ruža tady nejsou?"
"Uklízejí radarovou místnost," vysvětlila Hana.
"To je škoda. A vy jste místo nich?"
"My jsme k nim, ne místo nich, rekvalifikujeme se na uklízečky," usmála se Jana.
"Já jsem Mára, z Údržby. S Járou a Mírou opravujeme vzduchotechniku a vysypalo se to, potřebujeme pomoct uklidit."
"Jdeme, holky."
"Tohle je výbuch!" zděsila se Dana.
Mára, Jára a Míra stydlivě klopili oči k hromadě stavebního rumu na zemi.
Jana rozhodla:
"Tohle neuklidíme, ale schováme. Postavíme před to ten obrovský tchýnin jazyk."
Naprosto nepředstírám, že jsem drabble psal s vědomím, že bude nějak evokovat Keatsovu La Belle Dame Sans Merci, to jen slovo Sansevieria mě na to přivedlo. Přitom to "Sans" v něm není francouzské "bez", ale náhoda, etymologie názvu tchynina jazyka je zcela banální, jmenuje se po rytíři Raimondu di Sangro, knížete ze San Severo (italsky Principe di Sansevero). Čili ne Sans Evero, ale San Severo.
A už vůbec nechci předstírat, že rozumím poezii nebo dokonce téhle Keatsově baladě.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
hezky,
TQ-PoN
oceňuju literární interní narážky, byť se nechytám.
Já znám jenom Keatinga ze Společnosti mrtvých básníků.
Musím přiznat, že mně to
Banepa
Musím přiznat, že mně to evokovalo něco úplně jiného a to, jak jsme doma totožným způsobem maskovali prasklý okenní rám. Průšvih odložen o cca 10 let. Třeba jim to také vyjde.
hlásím, že jsem četla, ale
Aries
hlásím, že jsem četla, ale nic duchaplného mě nenapadá