Zadní místnost hostince Na Hrádku (1967)

„Tak schválně, co bylo dřív?” ozve se zakouřeným lokálem žoviální zvolání. „Vejce anebo slepice?”
„Já ti nevím, čéče. Zeptej se tam, kde zítra již znamená včera!” dostává se mu bodré odpovědi přes desku stolu.
„Správně. Soudruzi poví, i kdyby si to měli vymyslet!” osměluje se třetí přítomný.
Čtvrtý, naopak, je tou vyzývavou odvahou roztrpčen.
„Žvaníte, pánové,” řekne klidně, s důrazem sobě vlastním. O jeho autoritě svědčí, že se všichni opravdu na moment zarazí.
„… tak pravil Evža Ras! Zas.”
Okamžik přerušen. Kolem stolu se pozvolna šíří tiché pochechtávání.
Jmenovaný Evžen Rais frustrovaně mávne rukou.
Zrušili jim majáles, je třeba zapít žal.