Hranice rizika

Pod Normanem se podlomily nohy. Pláče, asi. Calum to neví určitě, ale vědět to nepotřebuje. Obrací se k poslu špatných zpráv a zaváhá.
Copak může seřvat démona?
Mladá žena si ho nevšímá. Její oči zkoumají kopec nad nimi.
„Měli bychom vyrazit,“ povídá.
„Proboha, dej mu chvilku čas,“ vypadne z Caluma.
Tak. Ať ho třeba roztrhne.
„Jsme příliš blízko Zóny.“
To Caluma překvapí.
„Myslel jsem, že hranice je míle daleko.“
„Nikdy nevíš, co projde z druhé strany. Kdo nás může sledovat. Jaké mají plány. Králův život nesmíme riskovat.“
„Nemůžu být přece král, ještě ne,“ vzlykne Norman. „Nebudu to umět.“
„Naučíš se.“