Započal akademický rok. Přiblížil se termín zápisů, pročež jednoho dne dostal Rafael esemesku od Saskie, že nazítří přijede.
A skutečně dorazila i s celou svou bagáží rovnou k Rafaelovi do kavárny. Vrhla se mu kolem krku a poté se rychle převlékla do pracovního a šla obsluhovat hosty. Zejména štamgast Mumraj si pochvaloval, že je Saskie jak sluníčko, které to tam po dlouhé době zase projasnilo.
Po zavírací hodině vyrazili Rafael se Saskií zase spolu do bytu. Jako tehdy před prázdninami. Pouze tentokrát bez bouře a bez lijáku.
V bytě Saskie relativně dlouho vybalovala zavazadla a vůbec přizpůsobovala pokoj obrazu svému, takže Rafael byl již dávno nachystaný na kutě. Očekával, že Saskie po opuštění koupelny na něj zahaleká přání dobré noci a zapadne do své pronajaté ložnice. Místo toho se ozvalo nesmělé zaklepání na jeho obývák.
"Můžu ještě?"
"Ovšem, dále."
Saskie vstoupila oděná do docela svůdné noční košilky a s lahvinkou červeného vína v ruce.
"Rafaeli, dovezla jsem z Francie víno, nechtěl bys ochutnat?"
"Ochutnám rád. Francouzská vína mě nikdy nezklamala," odvětil a zašel do kuchyně pro skleničky a vývrtku.
"Tak na co si připijeme?" otázala se Saskie.
"Asi na ten nový školní rok," ventiloval Rafael svou první myšlenku.
"A na šťastnou budoucnost!"
"Na tu taky."
Seděli spolu na rozestlaném gauči a konverzovali a konverzovali. Zejména na téma Saskiina studia, Rafael vzpomínal na svá studentská léta. Na konferenčním stolku měli lahodné víno, které v nich pomalu, ale jistě, mizelo. A tak se nějak stalo, že se Rafael se Saskií na tom gauči pomilovali a pak svorně ve vzájemném objetí usnuli.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit