44. kapitola

Doktor Bivoj Girgle pokračoval:
"Celá tato akce s půjčkou zůstane jen mezi námi. Mezi námi dvěma chlapy. Ani Saskii se nebudete o ničem zmiňovat, ani jí cokoliv naznačovat. Až vás Saskie tento, nebo nebo nejpozději příští, víkend, přiveze k nám domů, tak se tam my dva uvidíme poprvé a vy se také poprvé dovíte o zamýšleném Saskiině vstupu do firmy. Doufám, že mi rozumíte."
"Rozumím vám naprosto, pane doktore. Mám ovšem jednu otázku. Ta směnka je vystavena na viděnou. Kdy mám očekávat, že bude ona viděná?"
"Správná otázka. Když budete postupovat ve všem férově, nebudu ji chtít splatit dříve, než na to reálně vyděláte. Pokud byste se však hypoteticky, to slovo hypoteticky zdůrazňuji, dopustil nějaké, abych tak řekl, sviňárny, splatnost by byla natotata. V takovém případě bych to ale nevymáhal osobně, nýbrž směnku bych prodal někomu, kdo se vymáháním dluhů zabývá profesionálně. Já však věřím, že taková eventualita nenastane."
"Slibuji na svou čest, že žádnou sviňárnu neprovedu!"
"Takže můžeme přistoupit k realizaci. Určitě je vám jasné, že takovou částku u sebe nenosím po kapsách v hotovosti. A přesahuje i mé limity pro internetové bankovnictví. Takže se musíme vydat do banky."
Oba muži opustili kavárnu, sedli do auta a odjeli do nejbližší bankovní pobočky. Když bankovní úředník připravil platební příkaz, doktor Girgle řekl jen:
"Takže tu směnku prosím, příteli."
Rafael tedy vytáhl směnku, podepsal ji a předal svému obchodnímu partnerovi. Ten vzápětí podepsal platební příkaz úředníkovi na tablet.
"Děkuji vám mnohokrát, pane doktore," pravil Rafael, "mohu vás poprosit, hodil byste mě teď zase do mé banky? Abych ty splátky dluhů mohl co provést co nejrychleji."
"Samozřejmě, rád."
Učinili tedy ještě jednu návštěvu banky a po vyřízení potřebného Rafael navrhl:
"Teď bychom se mohli vrátit do kavárny a dát si konečně tu kávu."
"Kávu až jindy, momentálně nestíhám. Takže už se pro dnešek rozloučíme. Na brzkou shledanou, pane magistře."
Doktor Girgle sedl do auta a odfrčel. Rafael došel do kavárny a celý zbytek dne mu šrotovala hlavou otázka, jaký bude mít tato podivuhodná akce vývoj.
Večer v bytě se jej Saskie zeptala:
"Copak, Rafíku? Připadáš mi nějaký přešlý."
"Ale, měl jsem dnes perný den. Ale snad už to bude v pohodě."
Saskie se k němu přitulila a té noci oba spolu opět skončili v jednom loži.