45. kapitola

Ráno probudila Saskie Rafaela polibkem:
"Dobré jitro, Rafaeli."
Rafael, probrav se, opětoval polibek a pozdrav a vzápětí od Saskie uslyšel:
"Rafíku, mám návrh. Co kdybych tě v sobotu přivezla k nám domů a představila tě rodičům. Myslím, že už je načase, když spolu, abych tak řekla..."
"...spíme?"
"Tak nějak."
"Proč ne, vyrazíme tam. Na jeden den snad kavárnu můžu zavřít."
Rafael se zamyslel, zda se neměl tvářit překvapeněji. Zdálo se však, že Saskie nebyla nikterak zaskočena rychlostí přijetí návrhu.
V sobotu tedy spolu sedli do vlaku a vyrazili do Saskiina trvalého bydliště. Rafael vezl pro maminku kytici a pro tatínka, neboť chlapi si obvykle na květiny nepotrpí, kytku v destilované formě. Jako kdysi s Beatrix, zavzpomínal v duchu. Byly zde ovšem podstatné rozdíly. Nejen v tom, že tehdy nebyl s Beatrix v intimnu tak daleko, jako nyní se Saskií. Především tato návštěva byla tentokrát součástí velké hry, do níž Rafael vstoupil a nedokázal odhadnout, jak se bude vyvíjet. Ale naskočil už do pomyslného rozjetého vlaku, z něhož nešlo vyskočit.
Návštěva zpočátku probíhala podle obvyklého schématu. Seznámení s rodiči (s otcem jen hrané), sváteční oběd započatý slivovicí jako aperitivem a zakončený kávou, kterou Rafael nezapomněl obzvláště pochválit, jako digestivem. Poté otec Bivoj pravil:
"Zajisté jste si, pane magistře, už všiml, že tu máme piano. Musím se pochlubit, Saskie umí docela dobře hrát. Zahraj, Saskie, něco návštěvě."
"Já nevím, už jsem dlouho necvičila..."
"Ale ano, zahraj panu magistrovi," přidala se maminka.
Saskie tedy vyhrabala noty a usedla ke svému klapkobřinkostroji. Hrála docela obstojně. Rafael ovšem v duchu myslel na to, kdy pan doktor Girgle konečně přede všemi vyjeví hlavní účel tohoto setkání.