Rozum a romance

Píše vám, ó paní drahá,
teď když smrt mu na nos sahá,
únava ho děsná zmáhá
a noc hyne mladá, vlahá,
marná dávno všechna snaha.
Ač strávil v době této třicet let,
tak nemá zájem žádné ódy pět
a utrousí radš jenom tucet vět,
než skrz čas se smrtí vrátí zpět.
Též urovnat chce v citech pašije,
jež vznikly zcela z vaší režie,
to mezi vámi, to láska stěží je,
ta pravá jeho ještě nežije.
Tak tragické to ale rovněž není,
neb přenechá vám celé svoje jmění
a odpouští vám všechno v plném znění,
než ve hrob padne, beze snění.