Za úsvitu

Ráno vstala Frances ještě za šera. Na palubě panoval klid. Pozdravila pana Chapmana. Šedivý důstojník pozdrav opětoval.
„Charlotte se pořád opožďuje,“ pronesla vážně. Očima sledovala šedivou hladinu oceánu. Obloha na východě bledla. Trojice vězeňských lodí plula roztroušená na mimořádném prostoru.
„Celou noc pumpují,“ pokýval hlavou pan Chapman.
Slunce se zvolna vylouplo nad obzor. Plachty se zbarvily růžovým nádechem.
„Odpoledne vezměte člun a s Prestonem zjistěte, co mají za potíže.“
Jestli se neudrží pohromadě, budou snadný cíl.
Odpovědět pan Chapman nestihl. Z ráhnoví se ozvalo zvolání.
„Plachta přímo před přídí!“
V prvních paprscích zimního slunce se rýsovala tmavá silueta neznámé plachetnice.