Přerod

Když Fanreda zajali, pocítil jedině úlevu, že si konečně odpočine od války, kterou vést nechtěl. Od té chvíle si připadal stejně jako když zabil prvního člověka – jako housenka v kukle, jako by jeden Fanred umíral a rodil se nový. Jenom nevěděl, kdo se z něj vlastně stává.

Průčelí rícasealského paláce zdobil motiv slunce. Když k němu Fanreda vedli, mraky se rozestoupily a slunce se zalesklo jako skutečné. Zároveň paprsky polaskaly Fanreda po tváři. Jako polibek matky na rozloučenou, polibek matky na přivítanou.

Nevěděl, jaký bude nový Fanred, ale věděl, že v zajetí stráví dost času na to, aby ho poznal.