Křup

Válíme se pod smrkem, přestávka. Kraje jezera jsou ještě pod ledem.

„Hele, pěknej zadek!“ Rita ukazuje na vzduchové bubliny. „Vypracovanej.“

„A teď myslíš na kterýho?“ šklebí se Marta. 

„To je fuk. Chci žít. Ne hnít, jako teď.“

Vyzouvám boty a sundavám propocený ponožky. „Já nehniju. Jsem nasolená jak treska.“

„To by šlo i olízat.“ Ona si nedá pokoj. 

Marta mlčí. Odvrací hlavu. 

„Nejsi odepsaná! Svět je plnej chlapů. Lepších,“ Rita vyskakuje a objímá kamarádku.

„Už bych fakt chtěla klid,“ slyším Martu. „Ale ten stín mě najde i tady.“

Přidržuju se balvanů a šlapu do jezera. Přesně mezi ty dvě půlky.