Rodinné setkání

„Co mi měl kdo říct?“

Znovu se zasmála, hvízdla na prsty a zpoza stromů se vyrojilo dalších pět. Chytili Thomase, svázali ho a pusu mu zacpali roubíkem.

„Být tebou bych se o nic nepokoušela, bratříčku. Nechceš si svůj život zkracovat víc, než je nezbytně nutné, že ne?“ mluvila k němu a hlas měla přímo medový. „Ještě bys totiž mohl být užitečný a já tak nerada plýtvám.“
Na její pokyn si ten nejsilnější z nich přehodil Thomase přes rameno a zamířili s ním pryč.
„Neboj se,“ poplácala ho po tváři, „povím ti pohádku, to prý děti uklidňuje.“

„Jé, můžeme taky poslouchat?“