K pátečnímu večeru se pohádka hodí.
Přeji krásný víkend.
Téma pro 11. 4. 2026: My chceme pohádku!
Toto téma bude uzavřeno 11. 4. 2026 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov.
Po úspěšném návratu na EDI, který trval další půlhodinu, jelikož mohli letadlo řídit jen pomocí tahu motorů a náklonu křidélek, se rozjelo nezbytné vyšetřování.
Odborníci z AAIB po pečlivém zkoumání došli k závěru, že incident způsobila série únavových prasklin na táhlu ovládajícím směrové kormidlo. Tato součástka se rozpadla pod tlakem turbulencí v úplavu za Boeingem 747, načež poškodila potrubí s hydraulickou kapalinou a vyřadila tak z provozu elektrické ovládání kormidla výškového.
Když vyslýchali vedoucího údržby Hagrida, připadali si vyšetřovatelé trochu jako Alenka v říši divů.
„Fluffy je vopečovávanej, to přísahám! Takovej můj mazlík! Všecko v ažúru!“
„Jasně…“ odfrkl mechanik Mundungus.
Fantastický obrat předvedli králičí volejbalisté při zápase s favorizovanými hranostaji, když otočili skóre z 0:2 na 3:2 na sety.
„Trenér k nám během přestávky promluvil,“ popsal králičí volejbalista, „a my si jeho rady zapsali za uši.“
Vyplatilo se. Byť s odřenýma ušima, králíkům se podařilo nepříznivý vývoj zápasu zvrátit. I když hranostajové po zbytek utkání hráli na hraně pravidel, k vítězství jim to už nepomohlo. Králíci tak mohli i se svými fanoušky po zápase skákat radostí.
„Všichni fanoušci touží po nějaké pohádce – a my jsme jim ji nabídli,“ uzavírá králičí volejbalista. „I když tahle nebyla plná králů, ale jenom králíků.“
Pozdě v noci přišla Ílie za Raxinem. "Raxine... umíš vyprávět pohádky? Naši malí nemůžou usnout."
"Tohle jsem nikdy nedělal..."
Přesto šel Raxin s Ílií. Šest zvědavých obličejů na něj koukalo z postelí. Ílie si taky lehla.
"Takže... kdysi žila jedna milá dívka s ohnivými vlasy..."
Karmína se při zmínce o sobě usmála.
"...a byla to nesmírně nadaná čarodějka, ale lidé se jí báli a stranili. Jednoho dne potkala mladíka, který byl v mnohém jako ona. Ujal se jí, navzájem si padli do oka a..."
Ílie usnula únavou a začala tiše chrápat.
"A budeme žít šťastně až do smrti," dokončila Karmína.
Šest dětí (zahrnuji pod to i dospívající), na které Raxin a Ílie dohlížejí: dívky Notha, Lura, Pala a Karmína a chlapci Korak a Arku.
Ílie říká "naši malí", přestože technicky rodina nejsou (jen Korak a Notha jsou sourozenci) a Ílie je jen o 5 let starší než Notha.
Tak tohle byl zase závod s časem. Ještě ve 23:30 jsem netušila, o čem psát. :-D
Knihovna v Citadele byla tím nejpůsobivějším místem, jaké kdy Sam viděl. Od podlahy po strop lemovaly zdi regály se svazky ze všech oborů lidského vědění. Od matematiky po historii. Od lékařství po stavbu lodí. Od alchymie po slovníky. Dokonce zde byly uloženy kopie knih poezie i příběhy, nad nimiž se čtenář začervená.
Sama však dnes zaujala jiná kniha. Sbírka pohádek. Bude příjemné si přečíst něco, co v těchto zlých časech pohladí po duši.
Usadil se a zalistoval: Drak žeroucí princezny? Vodní monstra? Čarodějnice, které pečou děti k obědu?
Zklamaně zase knihu zavřel. Asi bude lépe věnovat večer spisu o astronomii…
“Tak a dnes toho bylo dost. Hybaj do postele.”
Sedmileté dítko se začalo vzpouzet: “Mě se nechce! Péťa je ještě vzhůru!”
“Péťa jde hned za tebou, hybaj vypucovat zuby a spát.”
“A co pohádka? Já chci pohádku.”
Maminka si povzdechla, do pohádky se jí nechtělo. “Nic nebude.”
To už se přidal i Péťa: “Pohádku!”
“Pohádku, pohádku!”
Maminka dostala nápad: “Řekněte strejdovi.”
Děti odběhly do vedlejší místnosti: “Pohádku! Pohádku.”
“Tak ti sestři pěkně děkuju,” rozmrzelý strýc se vynořil z doupěte.
“To zvládneš.”
Strýc si k dětem do pokoje donesl pohádky od bratří Grimmů.
“Budete mít, co jste chtěli,” zamumlal. “O Bezručce…”
Jednej noci Vysoké bralo zachvátil obrovský požiar, ktorý nešiel uhasiť. Keď oheň konečne utíchol, Torquista nikde nebolo.
Jedni verili, že sa stratil kontrolu nad ohňom, a ten ho nakoniec spálil na prach.
Druhí si mysleli, že sa upísal diablu, a ten si ho nakoniec odvliekol.
Alebo možno proste zošalel a vzal so sebou celé Bralo...
Alebo, dúfala malá skupinka ľudí, ušiel. Telo sa predsa nikdy nenašlo. Prečo by jeho príbeh nemohol mať šťastný koniec?
Možno sa jedného dňa niekde objaví ďalší striebristý kameň skrývajúci plamienok, čo nepáli.. jeho najväčší vynález.
Aspoň tak sa to bude po stáročia šeptať medzi ľudmi.
Téma je v poslednej vete. Hlásim sa medzi ľudí a chcem rozprávku ;)
Zákopem protékal malý potůček.
Marian seděl vedle svých kamarádů a krčili se u ohně. Nikoho z nich nenapadlo, že takhle spolu budou trávit už třetí Vánoce.
Dnes bylo neoficiální příměří. Přes frontu přelétaly jen dopisy. Jeden takový držel Marian v ruce. Uměl jazykem druhé strany. Úvod vyjádřil lítost nad marností konfliktu.
Zbytek nabizel jejich tradiční Vánoční pohádku. Kamarádi Mariana nemuseli přesvědčovat dlouho o překlad a její ztvárnění.
Příběh o lišce, co se ztratila, o medvědovi, co byl samotář, o vlkovi, co nechtěl výt, a o chlapci, který jim pomohl najít k sobě cestu, všechny dojal.
Aspoň jeden večer měli naději.
Lojza sešel po schodech do sklepa, tam seděl, přivázaný k židli s roubíkem v puse, Karel.
"Povim ti takovou pohádku." zamával Lojza vágně páčidlem, "Bylo nebylo, za sedmi horama byl jeden hajzl co napráskal svoje kamarády Kovárovcum a dostal za to dvěstě klacků. Ten hajzl dostal jedinečnou šanci říct, kde ty prachy jsou, protože pokud to neudělal, tak mu někdo zpřelámal prsty." Karel se v židli zazmítal.
"A pak mu vyrazil všechny zuby." naklonil se Lojza Karlovi až do obličeje, "A pak mu rozbil kolena..." dloubnul Lojza páčidlem do kolene.
"A pak byla tma." řekl Lojzovi za zády nečekaně Nekromant.
Rád bych poznamenal, že Nekromant si jde v tomto případě pro oba a s ani jedním gangem nemá jiný, než čistě sběratelský zájem.
"Tatí!"
Zažíval to znovu. Jejich první slova, ač nedokonalé, stále to pro něj znamenalo hodně.
"Pčešteš nám pohádku?"
Natáhl se po knize, kterou mu jeho dcera podávala, i když on ji spíš zachránil, aby ta knížka nevyhrála tíhou nad ní.
Otevřel ji na založené stránce a posadil na koberec.
"Takže... Bylo nebylo, byla jedna moudrá žena, která měla jako pomocníka lišku..."
"Liškááá!"
Musel se nad tím pousmát.
"Přesně tak. Jednou se žena vydala na krátkou výpravu, ale nevrátila. Lišák o ní začal mít strach a tak vydal po jejích stopách. Čekalo ho několik dobrodružství..."
A tak četl dál, dokud neusnuli.
