Jaro

Ráno bylo mrazivé a Kateřinu většinou stálo spoustu přemáhání vymotat se ze spacáku. Zabalila se do péřové bundy, která jí zbyla po civilizaci, kterou už nenazývala svojí. Zkontrolovala stav baterií. Deset procent. Vedle kamen stála pečlivě vyrovnaná hranička dřeva. Ještě nedávno by mělo cenu zlata. Ale stromy se začínaly vracet a oni si mohli dovolit rychleji rostoucí druhy kácet. 

Zatopila. Plameny byly luxusní. Natáhla k nim dlaně. Hladově polykaly teplo. 

Indikátor baterie zapípal. Nabíjecí cyklus. 

Navlékla si čepici a vyšla před obytný kontejner. 

Svět byl plný zářivého a krásného světla. Na fotovoltaické panely po dlouhé zimě konečně dopadly sluneční paprsky.