Muka přízemnosti

Zvedla oči od země a rozhlédla se po lese. Zahlédla veverku, která se pohybovala jako na vzdušné bublině, rychle a efektivně, přímo nahoru a pak plavným skokem na vedlejší strom. Támhle si vykračuje srna, štíhlá a elegantní a mrká těmi nekonečnými řasami, jako by byla něco víc. Nad ní proletěl jestřáb, neslyšně a obratně, přímo cítila tu radost z letu a svobody. A pak tu byla ona. Po vší snaze, po všem co si zažila, se ocitne tady a promění se v divoké prase, hřmotnou chlupatou kouli. Nespokojeně chrochtla. Pak ucítila neuvěřitelně krásnou vůni a slastně zabořila rypák do země.