Kandidátky

„Můj typ to je. Je to tmavší brunetka s černejma očima. Navíc má zajímavou tvář i rysy, vůbec ne monotónně nudný, baví mě se na ni dívat. I to jak se hýbe-“

„Ale co ta sestřička slovenka tam od vás, jak si do ní byl zabouchlej,“

„Tak vždycky jsou kandidátky..“ nechtělo se mi do toho zabíhat, „co ty?“

„Já jich hlavně nesmím mít víc najednou, jakmile se motám kolem dvou, je to ztracený. Nevyjde to ani s jednou, to je pravidlo, děje se to furt dokola.“

Chvíli bylo ticho.

„Takže buď musí být jedna nebo tři.“

„Proč mi čteš myšlenky?“