Seděli v podzemní kobce na hromadě suti a zlobili se na svoje paličaté otce a dlouhou zimu.
„Tohle už je poslední," řekla Ronja, zajíždějíc hřebenem do Birkových vlasů, a mínila tím pytlík s hrachem. „Dochází i nám a Lovisa už by to poznala."
„Díky, sestřičko. A nedělej si starosti – do jara už vydržíme."
„Ronjo!" ozval se Pleškův hlas.
„Zítra, bratříčku!"
Birk honem šplhal přes hromadu kamení do Borkovy části hradu. Jak spěchal, zavadil pytlíkem o ostrou čnějící špici. Pak už mohl jen bezmocně sledovat, jak drahocenné kuličky mizí ve škvírách kamsi na dno Pekelného chřtánu.
Tohle se Ronja nesmí dozvědět.
Út, 2010-04-13 22:16 — Danae
To mě potěšilo.
To mě potěšilo.
Út, 2010-04-13 07:15 — Esclarte
Jé.
Znám a mám ráda. Hezké.
Út, 2010-04-13 00:17 — Lejdynka
:00 Užasle zírám na fandom a
:00
Užasle zírám na fandom a přemáhám hlasitý výkřik nadšení.
Další z dětských knížek, které jsem milovala, a ke které se občas vracím.
Tohle je krásné. Moc. Takové - pohádkově dětsky nedětské.
Ti dva jsou prostě - bratr a sestra. Vždycky.
Díky ti.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit