Ronja dcera loupežníka

Fandom: Zbojníkova dcéra Ronja
Ronja s Birkom sedeli na plošinke pred jaskyňou a pochutnávali si na pečenej kačke. Birk hodil poslednú kostičku do ohňa, poutieral si zamastené ruky do nohavíc a vyskočil.
"Sestrička, poďme si zajazdiť."
"Nuž nedbám."
Hneď ako vstúpili do lesa, vycítili, že je niečo vo vzduchu. Akési ťaživé ticho...
Odrazu napravo zbadali bandu chlpazlíkov, ako sa o niečo naťahujú. Vybrali sa vľavo, ale narazili na trolov, ako tancujú jarné tance. Na dôvažok nad lesom poletovali tri divožienky a strašne sa chechtali. Od rieky sa do kopcov ťahala riedka mliečne biela hmla.
"Birk , poďme domov... Dnes si tuším všetky šeropríšery spravili ples."

Seděli v podzemní kobce na hromadě suti a zlobili se na svoje paličaté otce a dlouhou zimu.
„Tohle už je poslední," řekla Ronja, zajíždějíc hřebenem do Birkových vlasů, a mínila tím pytlík s hrachem. „Dochází i nám a Lovisa už by to poznala."
„Díky, sestřičko. A nedělej si starosti – do jara už vydržíme."
„Ronjo!" ozval se Pleškův hlas.
„Zítra, bratříčku!"
Birk honem šplhal přes hromadu kamení do Borkovy části hradu. Jak spěchal, zavadil pytlíkem o ostrou čnějící špici. Pak už mohl jen bezmocně sledovat, jak drahocenné kuličky mizí ve škvírách kamsi na dno Pekelného chřtánu.
Tohle se Ronja nesmí dozvědět.