Nakonec Tchořin něco vypotil.
Můj život začal pod střechou z rostlé skály. Mé ukolébavky zpívaly písňe kovadlin, kladiv a majzlíků. Mé dny byly prosluněné svitem drahokamů a pableskujícím zlatem, přesto jsem utíkal za hřejivými paprsky ven, do světa nad horou. To mne nakonec zachránilo.
Po katastrofě jež postihla můj lid jsem pomáhal zajistit slušné podmínky pro život. Později jako starší jsem analyzoval chyby mých předků. Mnoho let jsem pracoval na tom, nebýt jako můj otec a děd.
Protože nebylo co ztratit, shromáždil jsem společnost věrných a vydal se na cestu, jež byla nakonec cíl. Mé kroky končí zde, pod horou, kam patří můj lid.
It's something!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit