Lucien se vzbudil, protože ho něco kouslo do koutku oka. Zbavil se útočícího mravence a lehce rozespalýma očima se rozhlédl kolem.
Přísahal by, že usínal na měkkých kožešinách, ale teď seděl mezi větvičkami, chvojím, kamínky a trsy trávy.
Zrak mu padl na jeho stále pokojně dřímající společnici, a on rázem (po pár vteřinách ostření a vyhánění ranní vaty z mozku) zjistil, co se stalo. Chvíli uvažoval jestli ji vzbudit, ale pak ji jen překročil a znovu se uvelebil ke spánku.
"Luciene, jaktože spíš na mých kožešinách?" probudil ho lehce vyčítavý a těžce zmatený hlas.
"Byly volné - moje jsi zabrala ty."
lehce BJB, snad se vleze do tématu *paranoidní pohled na hodnotitelky*
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
dobrý.
Zuzka
dobrý.
Pořád lepší, než když si časně ráno odskočíš ze spacáku za skálu a když se vrátíš, tvoje místo už tam prostě není :D
To je fakt. Spaní v bunkrech
Blanca
To je fakt. Spaní v bunkrech a jiných omezených prostorech člověka taky naučí hlídat si svoje místo. :)
Heheh, pěkné využití tématu :
Charlie
Heheh, pěkné využití tématu :) A mravenec kdekoliv v blízkosti obličeje je zlo, to Lucienovi fakt nezávidím :D
Zrovna tuhle zkušenost jsem
Blanca
Zrovna tuhle zkušenost jsem si vypůjčila sama od sebe, takže mu taky nezávidím...
Jako ze života. :)
Kleio
Jako ze života. :)
Podpisuju :)
Danae