Svátek

Jsi jak kudla v zádech, co dodává tělu nachu nádech,
jako kly kančí, co pod žebry tančí,
jako vraní oko v omáčce k masu nadivoko,
jako obří kameny spadlé ze skalní stěny,
jako nemoc plíživá, co všechny stráví zaživa,
jako dlouhý hladomor, co v žaludcích hraje chór,
jsi jako kulka vystřelená, odchýlená od jelena,
jako ratata, co hraje vojenský bubínek,
ale co je nejhlavnější:
jsi náš nej nej tatínek!
Smrťák hleděl na lístek, který našel vedle brousku z arkansaského mramoru ozdobeného černou stuhou.
Z prázdného očního důlku mu skanula slza dojetí jako první kapka ropy z trhliny v trupu tankeru.