Elvis Urvinitka s přítelkyní dopili a zvedli se. Přítelkyně ještě odešla do přilehlých prostor přepudrovat si nos, jak se říká, a Elvis si to zamířil k Rafaelovi. Zaplatil a dal svému bývalému učiteli velké dýško. Rafael uctivě poděkoval a Elvis cítil potřebu ještě něco dodat.
"Víte, pane učiteli..."
"Ale no tak..."
"Já vím, prostě jsem chtěl říct, že jste mne překvapil. Když jste odešel ze školy, šla o vás zvěst, že prý jezdíte s..., no prostě s fekálem."
"To je pravda, skutečně jsem pracoval pro kamaráda podnikajícího v tomto oboru. Až posléze jsem se rekvalifikoval."
"Víte, chtěl jsem říct, že mě moc mrzí, jak to tehdy dopadlo. Nenapadlo mě, ani spolužáky, že z toho bude něco takového."
"Tím se netrapte, Elvisi. To byla jen příslovečná poslední kapka. Jen taková výslednice všech možných vlivů, která se velmi dlouho skládala. Ale něco musím konstatovat. Pan ředitel velmi ocenil, že jsem se k situaci postavil čelem a vše mu na rovinu chlapsky přiznal. Proto mi nekomplikoval život více, než opravdu musel. Takže, pokud vám, Elvisi, můžu radit, jestli se v životě dostanete do jakéhokoliv průseru, vždy se k němu postavte čelem. Je to lepší."
Mezitím už byla Elvisova přítelkyně připravena k odchodu a dvojice se rozloučila.
"Mějte se oba krásně a rád vás tu zase uvidím," pravil Rafael.
"Neslibujeme," odvětí Elvis, "to víte, času málo, člověk většinou od rána do večera hákuje..."
"Já vím, život v pracovním procesu je tvrdší, než když je člověk ještě ve škole, byť se to nezdá."
Snad v tom člověku přece jen něco dobrého z mého pedagogického působení zůstalo, pomyslel si Rafael.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit