Inspirováno dílem Jiřího Kulhánka. Nevhodné pro děti a mladistvé. Obsahuje násilí a krev.
Výbuch reaktivní střely zvedl obrněnce do vzduchu a s hrozivým skřípotem s ním mrštil dolů ze svahu. Překonat vzdálenost do nově vzniklého kráteru mi trvalo jen několik sekund a protivníci můj pohyb ani nezaregistrovali. Chvilky oddechu jsem využil k přebití reaktivní pušky. Když jsem se ale vyhoupl za světla hořícího vraku tanku zpět na cestu, krátká dávka z kulometu mě málem smetla zpět.
Dávka mi z pravé nohy udělala řešeto a já šel k zemi. Palba však pokračovala a nade mnou panovalo krupobití střel z přičaplého bunkru v ohybu cesty. Tak jsem po něm vystřelil prvním co jsem měl po ruce - reaktivní puškou. Střelba okamžitě zmlkla a já se ztěžka postavil. Chvíli to bude trvat než se noha zahojí, ale to mě nesmělo zastavit. Kulhaje jsem prošel stoupající zákrutou kolem bunkru smrdícího spáleným masem a za chůze přebíjel pušku. Nahoře na útesu bude určitě bunkrů víc.
Za zatáčkou bylo malé parkoviště s několika auty a schodiště k vile. Přikrčil jsem se za nízkou zídkou a naslouchal mnohonásobným krokům blížícím se po schodech. Za okamžik se na parkoviště vyhrnula útočná jednotka v černých krunýřích, noktovizory na hlavách a samopaly v rukou. Ještě, že jsem P90 nabil průbojným. Vytáhl jsem závlačku z granátu a hodil ho do tmy.
V okamžiku byla z vozového parku mého bratra hromada šrotu. Vojáci cosi křičeli a hlavněmi zbraní hledali odkud přišel útok. Nenechal jsem je dlouho čekat - postavil jsem se s P90 v každé ruce a vyprázdnil jsem do nich zásobníky. Rázem z nich bylo pár metráků sekané. Přebil jsem a vyrazil po schodech vzhůru.
Nahoře před vchodem do vily byly bunkry dva. Do prvního jsem od pasu poslal reaktivní střelu a protože bolest v noze už skoro přestala, rozběhl jsem se k vile. Kulky křesaly z betonu za mými patami jiskry a já se ani nepokoušel přebít. Místo toho jsem zaplul do zdobeného vchodu vily, který mi poskytl alespoň trochu krytu. Za zvuku projektilů štípajících kousky fasády jsem nacpal do pušky poslední náboj. Zadržel jsem dech, kotoulem se vykulil do prostoru a vyčistil i poslední bunkr.
Odložil jsem pušku na zem a prosklenými dveřmi vstoupil do vily.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit