46. kapitola – Noční sešlost
„Dýchej!“ křikla Šárka na Kláru. Odhodila další ropuchu, která vydala ječivé zaskřehotání a odletěla ke skříni.
Další se pokusila dostat zpátky k posteli, ale místo toho skočila Šárce po noze.
Jak může být něco současně slizké a ledové, a přitom pálit?
Šárka ale nefilozofovala a rázně obojživelníka odkopla.
Se syknutím sebrala další žábu z Klářiny hrudi a mrštila jí do kouta.
„Takhle to nepůjde,“ řekla rázně a mávla rukou. Nad Klářinou postelí se objevila světlá koule.
Šárka v jejím světle zahlédla jednu z těch potvor, jak se snaží zavrtat Kláře do podpaží.
„Na to zapomeň!“ Šárka ji vztekle vylovila a teď se jí podařilo do ropuchy vpustit i trochu ohně. Žába sice nevzplála, ale prolétla místností a zanechala za sebou divný puch.
Šárka chtěla pronést kouzlo, ale vtom koutkem oka zahlédla pohyb. Ve dveřích stála královna s mečem v ruce. Po noční košili jí klouzala vymrštěná žába. Díky podpalu už nebyla moc pohyblivá. Zato královna ano.
Vmžiku byla u postele, a než Šárka stihla říct: „Já za to nemůžu!“, smetla mečem neodbytné ropuchy z rámu postele a zvedla bezvládnou dceru v náručí.
Šárka rychle setřásla ropuchy, které zůstaly na posteli, a dvě z nich zlostně vyhodila z okna.
„Kláro!“ Královna s dcerou zatřásla.
Jestli tu někdo nedýchal, byla to tentokrát Šárka.
Klára zamžikala očima. Něco broukla a v ten okamžik žáby okolo zmizely. Žádné efekty. Zbyly po nich jen louže tmavé vody, které se vsakovaly do ložního prádla.
„Co je?“ zabrblala Klára a do háje, i v téhle chvíli vypadala roztomile.
Šárka ustoupila od lůžka a málem uklouzla na ropuší loužičce, která snad měla být poslední pomstou obojživelníků.
„Co se děje?“ pokračovala Klára.
„To by mě taky zajímalo,“ dodala suše královna a postavila ji na zem. Dala si záležet, aby se Klára nedotkla stop po ropuchách, které dokázala rozeznat díky světlu nad postelí…
„Zatraceně,“ ujelo Šárce. To světlo. Obě se na sebe dívaly jako přízraky.
„Mami? Šárko?“ ozval se přízrak číslo tři.
„Byla tu hromada ropuch. Seděly Kláře na těle. Chtěly jí něco udělat,“ řekla Šárka a přišlo jí, že slyší svůj odosobněný hlas z veliké dálky. Možná až z hloubi žaláře. „Já za nic nemůžu.“ A protože situace vyžadovala velká slova, na kterých se jí úplně nedostávalo, dodala úpěnlivě: „Přísahám.“
Za rohem postele zahlédla jílec meč, který královna upustila.
Královna vrhla krátce pohled na Kláru. Ta nejistě přešlápla, ale zdálo se, že se nezhroutí, vydrží dál dýchat a jiné vymoženosti. „To je mi jasné. Ukaž mi ruce.“
Šárka se zadívala na dlaně. Potom je poslušně strnule zvedla. I v chabém kouzelném světle byly zarudlé a na dlaních se jí objevily puchýře.
„Šárko, co se ti stalo?“ zhrozila se Klára a povznesla tím ironii celé situace k novým výšinám.
„To ty žáby, co na tobě seděly.“
„Jaké žáby?“ rozhlédla se Klára a pak zaostřila nad postel. „Světlo? Odkud se bere?“ A potom se podívala na Šárku a řekla „aha“.
„Odvedu tě k mistrovi,“ prohlásila královna. „A tebe taky, Klárko.“
„Ty žáby…“ Šárce to rvalo srdce a drtilo hruď a bezděčně zatnula prsty.
„Neškrábej to,“ řekla jí královna.
„Myslím, že vylezly z váčku, který mi dal Vlad–“
„Co je to tu za pozdvižení?“ zaznělo z chodby a teď zůstaly jako opařené všechny tři, protože sem ke všemu vpadl král.
„Drahý,“ zkusila ho zarazit královna.
Král se podíval na ni, pak na Šárku, která okamžitě přestala mačkat puchýře a dělala, jakoby nic, a pak na kouli světla vznášející se v pokoji.
„To je jen bludička,“ špitla Šárka.
Královna měla dost duchapřítomnosti a skvěle vycvičené instinkty, a tudíž stihla zachytit tentokrát manžela, aby se nesesypal ke zemi.
Král se zkroutil, jako kdyby mu dal někdo ránu do hrudi, a to už se k němu vrhly obě princezny. Když se znovu napřímil, vrhl na Šárku pohled, jako kdyby se ji snažil zachytit skrz hustou mlhu. Když ho vzala za druhý loket, poplácal ji po ruce. „Je mi to opravdu líto.“
Tenmá princezna by v ten okamžik přivítala, kdyby se mohla rozplynout ve tmě.
Jenže jako na potvoru už vpadli do pokoje i sluhové se svícny.
To pitomé světlo, které nechala pitomě zářit, konečně s pitomým prsknutím zmizelo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit